Vtipy

Vtip je také známý pod názvem anekdota, popřípadě i fór či frk. Jedná se o krátké vyprávění, jehož cílem je pobavit posluchače anebo čtenáře. Vtipy jsou založeny na dvojznačnosti, ale nemusí to být samozřejmě pravidlem.

Ve vtipu nesmí chybět prvky absurdity či paradoxu. Vtípky představují krátký text, který směřuje k výrazné a zároveň úderné pointě. Šíří zejména v ústním podání, které dokonale umí předvést komici, ale objevují se i v časopisech.

V knihkupectví jsou k zakoupení dokonce knižní sbírky vtipů. V posledních letech se však vtipy začaly značně šířit prostřednictvím internetu.

Slovo „anekdota“ je převzato z řečtiny a znamená „to, co nebylo zveřejněno“. Tímto názvem se zpočátku označovaly pouze texty, které nebyly z různých důvodů zveřejněny. Byly podávány někdy pouze v ústní podobě. Jednalo se například o Prokopiův spis ze šestého století našeho letopočtu, který nesl pojmenování „Anekdota“.

Tento spis obsahoval utajované příběhy ze života císaře Justiána. V renesanci si získaly vtipy velkou oblíbenost, protože se staly základem novely. Avšak dochovaly se i nejstarší anekdoty, a to z řečí a kázání. V minulosti představovaly vkládání do kázání jako exemplum neboli moralizující příklady.

Postupně se začaly objevovat v kronikách, ale byly součástí i letáků, které byly vtipy oživovány. Typickým žánrem, v němž jsou vtipné příspěvky základem, je satira, ať už humanistická, tak i osvícenská.

Vtip je povídka či ironické zobrazení situace, ale jeho záměrem je být humorný, respektive mít zábavnou pointu, která rozesměje posluchače či čtenáře. Vtipy jsou buď výrazy či sděleními, v nichž vystupuje sarkasmus. Mohou mít také dvojí význam.

Mohou být vůči někomu zaujaté, ale také jsou obecné či používají termíny slangu pro osobu a věc. Existují i kanadské žerty, ale v tomto případě ale v tomto případě se nejedná o mluvené slovo, ale spíše fyzicky vyjádření vtip.

Vtípky dnes představují typickou zábavu přátel a diváků. Existují komici, kteří prezentují vtipy ve svých vystoupeních. Požadovaná odezva vtipu je smích, ale někdy se to nemusí stát. Pokud smích nezazní, znamená to, že byl vtip špatně vyřčen, respektive nezábavnou formou podán.

Vtipy se staly neoddělitelnou součástí lidské kultury, a to od roku 1900 před naším letopočtem, avšak to není bohužel doložena. Anekdoty začaly hrát velkou roli u mnoha známých osobností. Jedná se například o Sigmunda Freuda.

On napsal o vtipech celou knihu a považoval vtipy za jednu z možností, jak vyjádřit svůj názor a pocity. Také Jaroslav Hašek v sobě objevil literárně tvůrčí smysl anekdotického stylu. Také mnoho pracovníků se vyjadřuje vtipy, jimiž se chtějí identifikovat a odlišit od ostatních.

Použije-li zaměstnanec v organizaci vtipné hlášky, pak se tak odliší od ostatních anebo přímo identifikuje svou vlastní práci. Také manažeři používají vtipkování. Hlavními pravidly vtipu je jeho načasování, preciznost, syntéza a hlavně rytmus. Preciznosti musí dosáhnout každý komik. Jeho úkolem je vybrat vhodná slova, která budou živá a zajistí odezvu smíchu.

Sranda musí být, ale srandičky musí být dobře podané, aby se mu posluchači začali smát. Pokud se chcete i Vy smát a zažít trochu legrace, navštivte vystoupení komiků, kde o vtipy nebude nouze.