Potkají se dva a ten jeden kvílí bolestí, kterou si způsobuje sám tím, že se holí tluče do nohy. Ten druhý si zase rukou klepe o čelo a udiveně se ho ptá: co blázníš, vždyť tě to musí hrozně bolet. A sebetrýznitel mu odpovídá: to ano, ale představ si tu slast potom, když to přestává. Bez bolesti nejsou radosti!
Přijde Pepíček domů ze zvláštní školy a maminka se ho ptá: tak copak vám paní učitelka dnes pěkného povídala? Plakala. A proč plakala? Zpívali jsem. A co jste zpívali? Áž nás bůdou mílíóny...