Právnické vtipy

Soudce se ptá zloděje:„Poznáváte tento kufr?“
„Ne.“
„Odveďte ho.“
Druhý den: „Poznáváte tento kufr?“
„Ano.“
„Tak přeci. A kde jste ho viděl?“
„Včera jste mi ho ukazoval!“

MijáJ

„Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu,“ říká obhájce svému klientovi.
„Tak napřed tu špatnou. Přišly výsledky krevního testu a vaše krev se v DNA přesně shoduje s krví nalezenou na místě zločinu.“
„Ale ne!“ zvolá klient. „No a jaká je ta dobrá zpráva?“
„Máte velice nízkou hladinu cholesterolu.“

MijáJ

Přijde chlapík k právníkovi do kanceláře a ptá se: „Kolik si účtujete za své služby?“
Právník: „Mám taxu 1 000 korun za 3 zodpovězené otázky.“
„A není to příliš vysoká cena?“
„Je,“ povídá právník, „a jaká je vaše třetí otázka?“

MijáJ

V jednom městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí žalující právník: „Paní Čermáková, znáte mne?“ „Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný právník maloměstského formátu.“ Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se zeptá: „Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?“ „Ano, znám pana Koblihu ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal.“ V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše: „Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!“

jirina57

Rozsudek soudce

Soudce: „To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám
vysvětlit motiv svého činu.“
Obžalovaný muž: „Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít.“
Soudce: „Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už
napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení.“
Nato se obžalovaný muž rozhovořil:
„Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového
portýra, která má dvě děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, 12 letý měří 80 cm a
19 letý pouze 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: „V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty
jejich děti jsou praví pyrenejové.“
Já říkám: „Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové.“
„Ne,“ říká moje žena „pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy.“
Já říkám: „To je pigment.“
„Ne,“ říká moje žena „pigment je to, na co psali staří Římané.“
Já říkám: „To je pergamen!“
„Ne,“ říká moje žena „pergamen je, když básník začne něco psát, a pak to nedokončí...“
„Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do
křesla a začal číst noviny.
Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec... Tedy - moje
žena.“
„Miláčku, koukni se, co zde stojí.“
Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: „Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15.“
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: „Ale miláčku, to je francouzská kniha a
francouzský text. Tady stojí: „La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV.“
To znamená: „Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV.“
„Ne,“ říká moje žena „to musíš překládat doslovně: La Marquise = slunečník, Pompadour =
kabelka, la Maitresse = učitelka, Louis XV = pasák 15.
Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny
vynikajícího legionáře.“
Já říkám: „Ty myslíš lektora.“
„Ne,“ říká moje žena „lektor byl antický řecký hrdina.“
Já říkám: „To byl Hektor a ten byl z Tróje.“
„Ne,“ říká moje žena „Hektor je plošná míra.“
Já říkám: „To je hektar!“
„Ne,“ říká moje žena: „Hektar je nápoj bohů.“
Já říkám: „To je nektar.“
„Ne,“ říká moje žena „Nektar je řeka v jižním Německu.“
Já říkám: „To je Neckar.“
Moje žena: „Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno
zpívali jako duo.“
Já říkám: „Tomu se říká duet.“
„Ne,“ říká moje žena „duet je, když mají dva muži souboj se šavlí.“
Já říkám: „To je duel.“
„Ne,“ říká moje žena „duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak...“
A dál, pane soudce - dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil.“
Nastala chvíle mlčení, po níž soudce vstal a vyřkl ortel:
„Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora.“

jirina57

"Odsuzuji vás pro pytláctví do vězení na čtyři neděle," vynesl soudce rozsudek.
"Děkuji za pochopení," na to obžalovaný, "já bych stejně ve všední den neměl čas."

majdy

Když někdo umře, tak o tom neví, ale pro ostatní je to těžké.

To samé platí, když je někdo debil.

Seru tu na to

Řezník má těsně před zavíračkou a zůstalo mu jedno kuře, kterého by se před víkendem rád zbavil.

Najednou přiběhne malinkatý chlápek a zeptá se nesměle: "Máte ještě kuřátka?“

Řezník s úsměvem a sebevědomě odvětí : "Ano, ....samozřejmě!“ A vytáhne kuřátko z chlaďáku a s přehledem ho hodí na váhu: "Kilečko a 20 deka. Může být...?“

Malinký chlapík: "A ještě o něco větší nemáte?“

Řezník vrátí obratně kuřátko do chladničky a zase ho vytáhne, malinko ho otočí a nenápadně přitlačí na váhu: „Kilo sedmdesát. Může být?“

Malinký chlapík: "Perfektní! Vezmu si obě!“

Seru tu na to

Doktor mi dával půl roku života.
Tak jsem ho zabil a dostal jsem 8 let.

Milan89