Starý děda leží na smrtelné posteli a tiše umírá. V tom se mu k nosu přiline vůně čerstvě nasmažených koblih z kuchyně. Sebere poslední síly, které ještě má, sleze z postele a plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou - celý talíř voňavých koblih, už natahuje ruku, už je blízko! V tom se přižene bába, pleskne ho přes ruku a křičí: "Necháš to! Ty jsou na pohřeb!"
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
Kdo shnije zaživa, u...
Kdo shnije zaživa, ušetří si práci po smrti.
"Doufám, že se spolu...
"Doufám, že se spolu vidíme dnes naposledy?" říká soudce obžalovanému. "Proč, pa...
Povídá tchán zeťovi:...
Povídá tchán zeťovi: "Chtěl bych, abys byl mým přirozením." "A proč?" "Protože b...
Kdo shnije zaživa, ušetří si práci po smrti.
"Doufám, že se spolu...
"Doufám, že se spolu vidíme dnes naposledy?" říká soudce obžalovanému. "Proč, pa...
Povídá tchán zeťovi:...
Povídá tchán zeťovi: "Chtěl bych, abys byl mým přirozením." "A proč?" "Protože b...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva