Ze hřbitova se o půlnoci ozývá strašidelný, nař...

Ze hřbitova se o půlnoci ozývá strašidelný, naříkavý hlas.
Půjdu se tam podívat.
Nechoď tam, toto je hodina duchů, varuje ho žena.
Ale, ty na tohle ještě věříš?
Tak se sebere a jde na hřbitov.
Posvítí si do všech koutů a nikde nic.
Už odchází a najednou se to ozve znovu.
Posvítí si ve směru, odkud hlas přichází a strne.
Nevidí tam zase nic, ale ale jde to od hrobky jejich rodiny.
A jéje, že by duchové našich předků?
Blázne, ty už na to taky věříš, pomyslí si.
Jde se tam podívat a teď se přímo vyděsí.
Náhrobní deska i víko rakve jsou odkryty.
Posledního zde pohřbeného, svého dědečka, v rakvi ale nevidí.
Vezme nohy na ramena a prchá domů.
Ráno se probudí ze zlého snu a ani jeho žena vedle něho neleží.
Jde zase na hřbitov a u rodinné hrobky ji vidí, jak se modlí:
Dědečku náš, v noci nás nestraš,
rád jsi nás přece měl,
jako my jsme měli rádi tebe.
Nelži, oboří se na ženu muž, ty jsi ho zabila!
Ne, ty!
Ty ses ho zbavila!
Ne, ty!
Ty!