Setkají se dva známí, kteří se léta neviděli. Usedli k pivu a jeden se ptá druhého: „Tak co, jak žiješ starý brachu?“
„Ale, co ti budu povídat, prostě skvělý, pořád žijeme v líbánkách!“
„Po tolika letech? To snad ani není možný!“ říká mu udivený kamarád.
„To víš, že je to samý – polib mi pěrdel…“
„Ale, co ti budu povídat, prostě skvělý, pořád žijeme v líbánkách!“
„Po tolika letech? To snad ani není možný!“ říká mu udivený kamarád.
„To víš, že je to samý – polib mi pěrdel…“
„Tak jakej máš vobrat?“ ptá se jedna představitelka nejstaršího řemesla druhé.
„Ale, ani se neptej! Nic moc. Narazila jsem na prachatého cizince a ten mi řekl, že když se budu snažit a budu skvělá, koupí mi BMW. Ale když jenom průměrná, tak dostanu Fiat a když podprůměrná, tak škodovku.“
„No, a co jsi nakonec dostala?“
„Představ si! Kolečkové brusle z bazaru!“
„Ale, ani se neptej! Nic moc. Narazila jsem na prachatého cizince a ten mi řekl, že když se budu snažit a budu skvělá, koupí mi BMW. Ale když jenom průměrná, tak dostanu Fiat a když podprůměrná, tak škodovku.“
„No, a co jsi nakonec dostala?“
„Představ si! Kolečkové brusle z bazaru!“
V městském autobuse je nátřesk, tělo na tělo. Jakási mladá žena se nechtě dotkne rukou rozkroku muže v letech.
„Promiňte,“ omlouvá se, „já jsem nechtěla,“ špitne.
„Podívejte, děvče,“ odpoví jí muž, „já jsem šachista… chtěla, nechtěla… U nás platí: jak se jednou figury dotknete, musíte už s ní hrát.“
„Promiňte,“ omlouvá se, „já jsem nechtěla,“ špitne.
„Podívejte, děvče,“ odpoví jí muž, „já jsem šachista… chtěla, nechtěla… U nás platí: jak se jednou figury dotknete, musíte už s ní hrát.“
„Omluva může být někdy horší než urážka,“ prohodil šašek u královské večeře.
„Buď to dokážeš,“ řekl mu král, „nebo budeš o hlavu kratší.“
Po večeři se Jeho Veličenstvo sklonilo, aby pohladilo svého oblíbeného psa.
Šašek se přitočil a sáhl králi pod košili.
„Co to děláš?“ užasl král.
„Och, promiňte, Veličenstvo, myslel jsem si, že je to královna.“
„Buď to dokážeš,“ řekl mu král, „nebo budeš o hlavu kratší.“
Po večeři se Jeho Veličenstvo sklonilo, aby pohladilo svého oblíbeného psa.
Šašek se přitočil a sáhl králi pod košili.
„Co to děláš?“ užasl král.
„Och, promiňte, Veličenstvo, myslel jsem si, že je to královna.“
 | Jmenuju se Martin, je mi 24 let. jsem z Prahy, momentálně žiju u rodičů. Moje ko... | |
 | Obyčejný Muž v Inv.důchodu 55/170 = Hledá Rozvedeného = Samotáře Muže taky v Inv... | |
 | Jsem romantik se srdcem rytíře, který má rád hudbu, přírodu, historii a kouzlo c... | |
 | Spontánní žena hledá něco vážného s mužem s dobrým smyslem pro humor pro vážný v... | |
 | Jsem mladej, pohodovej klučina s velkou zálibou ve vaření jakožto kuchař (nyní u... | |
 | Hledám přátelství, občas si popovídat, napsat si, společně dělat život radostněj... | |
 | Ráda poznám zatím na psaní nějakou kámošku, byla bych ráda kdyby byla na stejný ... | |
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva