Přijde básník do prodejny s potravinami a žádá ...

Přijde básník do prodejny s potravinami a žádá po prodavačce chléb, sůl a vodu.
Tak to bychom měli, můžete si vybrat.
Dobře, ukrojte mi krajíc chleba, posolte mi jej, a k tomu bych si přál sklenku vody.
Ale takto my potraviny neprodáváme, chléb jako celý bochník nebo půlku, sůl v kilovém balení a vodu v litrových a dvoulitrových plastových lahvích.
Ale to bych nesnědl, nevypil a ani nezaplatil, jsem jen chudý básník.
Tak to je mi líto pane, přejete si něco ještě?
Kladivo a kleště.
Tak takové zboží nevedeme.
Vy nemáte kladivo a kleště?
A čím zatloukáte či vytrháváte ty trny, které zraňují a ze všeho vám tu trčí?
Milosrdný Samaritán se nad nebohým slituje, ale vaše bezcitnost jej odstrčí.
To již prodavačku dožralo, jak si z ní utahuje, a ukázala mu prstem na dveře.
Děláte chybu, že jste se takto k zákazníkovi zachovala.
To byla jen zkouška, v níž jste neobstála.
Chtěl jsem tu udělat větší nákup, a toto byla jen jeho předehra malá.
A otevřel peněženku, v níž měl srovnaných třicet tisícikorunových bankovek.
Venku mi stojí BMW, v němž odjedu nakupovat do prodejny se soucitnějšími obchodníky, kteří projeví skromnější vděk.
To prodavačka již nevydržela, ukrojila patku z bochníku chleba, rozbalila sáček se solí, posolila chléb a otevřela i láhev s vodou.
Děkuji vám šlechetná duše, peněz se vám zachtělo, tak si ten krajíc snězte sama a zapijte ho vodou.