Rozsudek soudce Soudce: „To je velmi brutáln...

Rozsudek soudce

Soudce: „To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám
vysvětlit motiv svého činu.“
Obžalovaný muž: „Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít.“
Soudce: „Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už
napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení.“
Nato se obžalovaný muž rozhovořil:
„Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového
portýra, která má dvě děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, 12 letý měří 80 cm a
19 letý pouze 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: „V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty
jejich děti jsou praví pyrenejové.“
Já říkám: „Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové.“
„Ne,“ říká moje žena „pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy.“
Já říkám: „To je pigment.“
„Ne,“ říká moje žena „pigment je to, na co psali staří Římané.“
Já říkám: „To je pergamen!“
„Ne,“ říká moje žena „pergamen je, když básník začne něco psát, a pak to nedokončí...“
„Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do
křesla a začal číst noviny.
Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec... Tedy - moje
žena.“
„Miláčku, koukni se, co zde stojí.“
Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: „Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15.“
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: „Ale miláčku, to je francouzská kniha a
francouzský text. Tady stojí: „La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV.“
To znamená: „Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV.“
„Ne,“ říká moje žena „to musíš překládat doslovně: La Marquise = slunečník, Pompadour =
kabelka, la Maitresse = učitelka, Louis XV = pasák 15.
Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny
vynikajícího legionáře.“
Já říkám: „Ty myslíš lektora.“
„Ne,“ říká moje žena „lektor byl antický řecký hrdina.“
Já říkám: „To byl Hektor a ten byl z Tróje.“
„Ne,“ říká moje žena „Hektor je plošná míra.“
Já říkám: „To je hektar!“
„Ne,“ říká moje žena: „Hektar je nápoj bohů.“
Já říkám: „To je nektar.“
„Ne,“ říká moje žena „Nektar je řeka v jižním Německu.“
Já říkám: „To je Neckar.“
Moje žena: „Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno
zpívali jako duo.“
Já říkám: „Tomu se říká duet.“
„Ne,“ říká moje žena „duet je, když mají dva muži souboj se šavlí.“
Já říkám: „To je duel.“
„Ne,“ říká moje žena „duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak...“
A dál, pane soudce - dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil.“
Nastala chvíle mlčení, po níž soudce vstal a vyřkl ortel:
„Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora.“