Vtipy o mužích a ženách

"V Táboře se přihodila mé matce taková hloupá věc," stěžuje se žena manželovi. "V Táboře? Já myslel, že ses narodila v Písku?"

majdy

"Už toho mám dost! Odcházím k mamince!" zakončí manželka rodinnou hádku. "Jen si běž," mávne rukou manžel. "Ale moc se neraduj. Já se vrátím - a se mnou přijde ona!"

majdy

"Včera jsme byli s manželkou v tom novém hudebním klubu na náměstí," vypráví ráno v práci pan Vitouš."A jak tam hrají?" zajímá se kolega."Skvěle. Tak nahlas že jsem celý večer ženu neslyšel."

majdy

"Od té doby, co jsem si tě vzal, mi připadáš čím dál tím víc jako šroub." "Proč zrovna jako šroub?" "Protože bez matky jsi naprosto k ničemu."

majdy

Starší pán v doprovodu mladé dámy k hotelovému recepčnímu:
"Prosím dvoulůžkový pokoj s vanou pro mne a moji manželku."
"Bohužel, už máme jen se sprchovým koutem."
Pán k dámě: "Tak co, miláčku, vezmeme si pokoj se sprchovým koutem?"
Dáma: "Ano, pane řediteli."

jirina57

"Moje žena je velmi skromná, nikdy mne o nic neprosí." "To znám, ta moje taky jen poroučí."

majdy

Co dělá činčila, když chce děti? To samé, co žena, když chce činčilu.

majdy

Vypráví dívka své přítelkyni: "Představ is, co se mi stalo. Včera jsem se na ulici seznámila s takovým sympatickým pánem, zašli jsme na dvě deci, hodinku jsme si povídali, pak mě pozval k sobě na večeři a nakonec, když jsme se loučili, mi dal kožich." "A co jsi s ním musela dělat?" vyvaluje kamarádka oči v očekávání pikantních detailů. "Skoro nic, jen jsem zkrátila rukávy."

majdy

Půvabná mladičká Francouzka navštívila New York. Právě v den, kdy jí vypršelo vízum, zjistila, že je bez peněz.
Byla v zoufalém postavení, protože neměla peníze na zpáteční cestu, a tu potkala statného námořníka, který ji učinil lákavou nabídku:
"Moje loď odjíždí dnes večer. Já vás propašuji na loď, ukryji vás, pořídím matraci, deky a budu vás zásobovat potravinami. Nebude vás to stát nic jiného, než trochu lásky."
Dívka po dlouhém váhání svolila a námořník dostál svému slibu. Propašoval ji na loď a ukryl v podpalubí. Dvakrát denně ji nosil do skrýše stravu, potěšil se s ní a zase odešel.
Dny ubíhaly a ubíhaly, pomalu se měnily v měsíce a možná by to trvalo i déle, kdyby si pozorný kapitán nepovšiml námořníka a jeho podivného chování. Potají ho sledoval, když do podpalubí odnášel dívce jídlo, počkal si, až odešel, pak nalezl skrýš a žádal od dívky vysvětlení. Ta mu s pláčem řekla všechno.
"Hm," pokýval hlavou kapitán, "šikovně vymyšleno. Ale pokládám za svou povinnost vám oznámit, slečno, že tohle je převozní pramice, která pendluje mezi New Yorkem a Richmondem."

jirina57