Ulicí protahuje silný vítr a nese s sebou pohozené papírky. Unáší také jeden malý, ve větru dosti špatně identifikovatelný, ale přesto něčím velmi nápadný papírek. Kolemjdoucí mu přesto nevěnují pozornost, protože mají co dělat s větrem. Honí se za ním ale malý pejsek, kterého se jeho pán snaží ukáznit zkracováním vodítka. A pejsek má již papírek v zubech, pere se s ním a trhá jej. Pán si konečně psa přitáhne a se zděšením zjistí, že to byla dvoutisícikoruna.