Pepíček jede poprvé na skautský tábor. Děti se ...

Pepíček jede poprvé na skautský tábor. Děti se po příjezdu ubytují v malých chatičkách. Večer mají všichni jít spát, jenom malý Pepíček nechce pořád spát. „Slečno vychovatelko, nemohl bych si jít lehnout do chatky s vámi?“ ptá se vedoucí. „Co tě to napadá, Pepíčku,“ díví se slečna, „tady spí každý ve své chatce, nemůžu dělat kvůli tobě výjimky.“ „Ale moje maminka mi to vždy dovolí, jinak neusnu.“ Vedoucí tedy kývne a dovolí Pepíčkovi si lehnout vedle ní. „Slečno, mohl bych vám před spaním dloubat prstíkem do pupíku?“ ptá se Pepíček po chvíli. „Co blázníš? Lehni a spi!“ „Ale moje maminka mi to vždy dovolí, bez toho neusnu!“ I tentokrát tedy slečna kývne, ač nerada. Po chvíli ale zaječí: „Pepíčku, tohle ale není pupík!“ „Já vím.“ zamumlá Pepíček sebejistě „A tohle taky není prst!"