Pluje jeden mráček za druhým,
po zlatomodré obloze.
A je jich tam již namnoze,
tak dělají se z nich pruhy.
To jsem tedy netušila,
s kým já to jdu na rande!
Hele, tohle mě nebere,
to štěstěna mi ušila?
Ano, štěstí tě potkalo,
vždyť jsme oba básníci.
A o tom se ti nezdálo,
jací my jsme snílci.
Jé, zachraň se kdo můžeš!
Já již nejsem panna,
ale ty jsi jistě panic,
a nejspíš tak i na nic!
po zlatomodré obloze.
A je jich tam již namnoze,
tak dělají se z nich pruhy.
To jsem tedy netušila,
s kým já to jdu na rande!
Hele, tohle mě nebere,
to štěstěna mi ušila?
Ano, štěstí tě potkalo,
vždyť jsme oba básníci.
A o tom se ti nezdálo,
jací my jsme snílci.
Jé, zachraň se kdo můžeš!
Já již nejsem panna,
ale ty jsi jistě panic,
a nejspíš tak i na nic!
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Žena vyčítá svému mu...
Žena vyčítá svému muži: Proč ty nejsi svůj?! Ale vždyť já jsem, nejsem tvůj. Co...
Kam já to kráčím? T...
Kam já to kráčím? Tam, na co stačím. Z úsměvu k pláči, vzrůst jevů tlačí....
Pozoruje prachová sm...
Pozoruje prachová smítka, poletující v slunečních paprscích: Tolik jiskřivé krá...
Žena vyčítá svému muži: Proč ty nejsi svůj?! Ale vždyť já jsem, nejsem tvůj. Co...
Kam já to kráčím? T...
Kam já to kráčím? Tam, na co stačím. Z úsměvu k pláči, vzrůst jevů tlačí....
Pozoruje prachová sm...
Pozoruje prachová smítka, poletující v slunečních paprscích: Tolik jiskřivé krá...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva