Vtipy o zvířátkách

Do řeznictví vejde obrovský pes s peněženkou v tlamě, položí ji na pult a posadí se před vitrínu s masem.
„Tak co to bude, chlapče?” ptá se řezník žertem. „Chtěl bys masíčko?”
„Haf!” štěkne pes.
„Hm,” přikývne řezník. „A co to bude? Játra, slanina, roštěná...”
„Haf!” přeruší ho pes.
„A kolik té roštěné chceš? Půl kila, kilo...”
„Haf!” oznámí pes.
Ohromený řezník maso zabalí a vezme si z peněženky peníze. Když pes odchází, rozhodne se ho sledovat. Pes vejde do činžáku, v druhém patře vystoupí z výtahu a začne škrábat na dveře. Vzápětí se dveře otevřou a nějaký muž začne psovi nadávat.
„Proč na něj křičíte?” vyčítavě zvolá řezník. „Tak chytré zvíře jsem v životě neviděl!”
„Chytré?” opáčí muž. „Tenhle týden si už potřetí zapomněl klíče!”

buldexor

Malá rybička najde na dně moře dvacetikorunu a ukazuje ji mámě rybě: „Mami, co to je?”
„To je život,” odpoví stará ryba tajuplně.
„Život?” diví se rybička.
„Ano, život,” praví máma ryba. „Až tě jednou někdo uloví, dej mu tenhle lesklý plíšek a pustí tě na svobodu!”

buldexor

Malý, tak osmiletý chlapec si v drogerii vybírá prací prášek. Vezme pětikilové balení a nese ho k pokladně. Pokladní se ho s úsměvem ptá: „Copak, chlapečku, máš hodně špinavého prádla?”
„Ne, žádné prádlo. Psa.”
„Ale chlapečku, psa bys měl mýt něčím jiným. Tenhle prášek je hodně silný. Pejskovi by se mohlo udělat špatně a dokonce by mohl i umřít.”
Chlapeček si to nedal vymluvit, rezolutně postavil krabici na pult a vytáhl peníze. Pokladní to vzdala a chlapeček spokojeně odešel.
O týden později se chlapeček objevil s lístečkem na velký nákup. Když se ptal paní pokladní, kde najde lak na vlasy, ta se mezi řečí ptá, co dělá jeho pejsek. Chlapeček nasadí smutný výraz a povídá: „Pejsek mi umřel.”
Pokladní nechce chlapečkovi psychicky ubližovat, a tak mu řekne, že jí to velice mrzí, ale neodpustí si dodat: „Ale říkala jsem ti, že ten prací prášek nebyl dobrý nápad.”
„Nemyslím si, že mu ublížil ten prací prášek.”
„Ne? A co ho tedy zabilo?”
„No, myslím, že to bylo to odstřeďování.”

buldexor

Starší paní si kupuje papouška a usměje se na něj: „Tak co, ty hlupáčku, umíš mluvit?”
„A co ty, čarodějnice?” odvětí papouch. „Umíš létat?”

buldexor

Zajíc běhá po lese. Potká veverku, jak kouří jointa a povídá: „Veverko, co to děláš! Celý život máš před sebou a takhle si ho ničíš. Pojď si raději zaběhat, uděláš tím něco dobrého pro sebe.”
Veverka na to: „Máš pravdu, zajíci.”
Zahodí jointa a běhá s ním. Jak tak běží, potkají lišku, která zrovna natahuje perník do stříkačky. A zajíc zase: „Liško, co to děláš! Celý život před sebou a takhle se ničíš. Pojď si radši zaběhat.”
Veverka se přidá: „Liško, podívej, já těch jointů taky nechala. Udělej taky to správné rozhodnutí. Nenič si zdraví!”
Liška se nakonec poddá: „Máte pravdu, jak jsem mohla být tak slepá.”
A všichni tři běží dál. O kus dál potkají vlka, jak tahá herák natvrdo. Zajíc spustí: „Vlku, co to děláš! Nenič si zdraví, pojď si raději zaběhat.”
Veverka s liškou ho taky přemlouvají: „Podívej, vlku, zajíc nás taky svým čilým zdravým pohybem přesvědčil, že jsme s tím přestali.”
Vlk na to: „To se nedivím, že zajíc vypadá tak zdravě, čile. Von, když si dá extázi, je pak moc hyperaktivní!”

buldexor

Po lese chodí strašně naštvaný medvěd. Všude okolo sníh, mrzne až praští. Medvěd tu kopne do jedličky, tam do zajíce, vlkovi rozbije hubu a při tom si mrmlá: „Proč jsem kurva v září pil to kafe...?!”

buldexor

Přijde pán do zverimexu a povídá: „Jsem opuštěný a nemám si s kým večer doma povídat, chtěl bych dobře mluvícího papouška.”
Prodavač se omlouvá, že žádného papouška nemá, ale pán vidí, že vzadu u okna jeden sedí.
„To je opravdu mluvící papoušek,” povídá prodavač, „ale už je starý a pije jenom rum.”
Pán se zamyslí a prohlásí: „Mluvit umí, rum piju taky, tak já si ho vezmu.”
Jednoho dne musí odjet na týdenní služební cestu, tak oznamuje papouškovi: „Já musím odjet, a tak ti tady nechám pití na celý týden. Každý den ale vypij jenom jednu odměrku. Né, abys to vypil všechno najednou. Jestli to zjistím, tak ti vytrhám všechno peří!”
Rozloučí se a odejde. Jenže si na letišti vzpomene, že si doma zapomněl pas a vrátí se domů. Když otevře dveře, slyší z koupelny strašnej rámus. Vejde a co nevidí. Koupelna plná páry, rádio hraje naplno, vedle vany se válí prázdné odměrky rumu a ve vaně si papoušek s úsměvem trhá peří a křičí: „Já mám v prdeli nějaký peří...”

buldexor

Zvířátka v lese se dohodla, že si postaví sídliště. Do města na příslušné úřady půjde liška, ta je dost fikaná, všechna potřebná potvrzení a povolení rychle vyřídí... řekla si zvířátka. A tak tedy liška šla. Přešel den, dva, týden, měsíc a po měsíci se liška vrací se stáhnutým ocasem a celá zničená říká: „35 potvrzení mám, jen to 36. - poslední se mi už vyřídit nepodařilo.”
Tak se do města vydá medvěd. Ten jako nejsilnější v lese určitě zařídí, abychom tu měli sídliště - přemýšlela zvířátka. Přešel den, dva, týden, měsíc a po měsíci se medvěd celý vystresovaný a vyhublý vrací a říká: „35 potvrzení mám, jen to 36. - poslední se mi už vyřídit nepodařilo.”
Zvířátka se už pomalu smiřují s tím, že dál budou bydlet v podmínkách nedůstojných pro zvíře 21. století, když tu najednou řekne oslíček: „Já bych to zkusil vyřídit!”
Ostatní zvířátka se začnou smát a říkají: „Ani liška se svým intelektem a ani medvěd z pozice moci to nedokázali vyřídit, už jen ty to dokážeš!”
Ale oslík se těmito řečmi nedal odradit a vydal se do města. Za tři dny se zvířátka vzbudila kvůli velkému ruchu a vidí, jak už z dálky jde osel a mává všemi potvrzeními. Za zády mu jedou bagry, jeřáby, nákladní auta s pískem apod. Zvířátka se nestačí divit a ptají se osla, jak se mu to podařilo vyřídit.
„Velmi jednoduše,” říká osel. „Přijdu na úřad, otevřu první dveře - spolužák, druhé dveře - spolužák, třetí dveře - spolužák...”

buldexor

Chytila holčička slunéčko sedmitečné, položila ho na prstíček a žvatlala: „Kam poletíš, beruško, do nebíčka, nebo do peklíčka?”
„Do prr...!” zvolal ten rozkošný brouček. „Od rána jsi už desátá, co se mě tak blbě vyptává!”

buldexor