Vtipy pro tebe | strana 1016

Ve vlaku vedle sebe sedí dvě dívky. Jedna drží v ruce knížku se zažloutlými stránkami a čte básně Erbenovy Kytice. Ta druhá zase "listuje" prstem na monitoru svého mobilu. Ale jen tak znuděně "listuje nahoru a dolů" a u ničeho se déle nezastaví. Ta, co čte Erbenovy básně zase čte a čte a nemůže se od četby odtrhnout.
Ta s mobilem to již nevydržela a ptá se dívky vedle: "tohle tě baví"?
Ta se na ni nechápavě podívá a odpoví: "proč mě rušíte, je to krásná poezie", co čtete vy?".
"Já nic, jen listuji, ale mám iPhone". Co máš ty, jakousi starou knížku? Směšné."

Litarts

Po ulici jde mladík, ozářený svým nejmilejším mobilem, jenž drží před sebou jako uctívaný oltář, a narazí hlavou do kandelábru uliční lampy. A hned se rozkřikne: kdo se to odvažuje rušit můj posvátný klid, když se právě modlím k bohu. Jakási primitivní el. lampa? Jděte s tím někam, vy sráči! Já mám Galasy a iPhone!

Litarts

Občan jde po chodníku podél řady domů a před ním spadl a rozbil se talíř.
Velmi se lekl a vzhlédl do oken domu. Z okna ve 2.patře vykoukla vzteklá ženská a hned se rozkřikla na občana: hele, nepleťte se nám do toho, to se týká jen mého manžela.

Litarts

Vyjde důchodce z domu na ulici a na chodníku ho srazí sedmnáctiletý cyklista, projíždějící podél domu.
A cyklista se hned do něho pustil:
sakra chlape, nemůžeš si dát pozor, když vylejzáš na ulici? Mohl jsem se o tebe přerazit!

Litarts

Kam jdete s tím zahradním nářadím a s tou kyticí?
Na hřbitov.
Vy jste se snad zbláznila, na to máte ještě čas.

Litarts

Tlačenice v obchodním domě, jeden nervóznější občan jako druhý.
Jen jeden z nich se netlačí, klidně a velkoryse pouští před sebe a usmívá se.
Nadurděný pán, kterého také pustil, se ho ptá: cože, vy nespěcháte?
Ne, byl jsem se podívat na hřbitově a podivilo mne, jak se rozrostl.
Já nespěchám, protože mnozí z těch, co spěchali, už jsou tam.

Litarts

Povídá kamarád kamarádovi:,,Musím si dávat pozor na alkohol, když to přeženu, teče mi pak krev z nosu!" ,,To znám," na to druhý kamarád, ,,taky mám vzteklou manželku!"

jirina57

Přijde básník do prodejny s potravinami a žádá po prodavačce chléb, sůl a vodu.
Tak to bychom měli, můžete si vybrat.
Dobře, ukrojte mi krajíc chleba, posolte mi jej, a k tomu bych si přál sklenku vody.
Ale takto my potraviny neprodáváme, chléb jako celý bochník nebo půlku, sůl v kilovém balení a vodu v litrových a dvoulitrových plastových lahvích.
Ale to bych nesnědl, nevypil a ani nezaplatil, jsem jen chudý básník.
Tak to je mi líto pane, přejete si něco ještě?
Kladivo a kleště.
Tak takové zboží nevedeme.
Vy nemáte kladivo a kleště?
A čím zatloukáte či vytrháváte ty trny, které zraňují a ze všeho vám tu trčí?
Milosrdný Samaritán se nad nebohým slituje, ale vaše bezcitnost jej odstrčí.
To již prodavačku dožralo, jak si z ní utahuje, a ukázala mu prstem na dveře.
Děláte chybu, že jste se takto k zákazníkovi zachovala.
To byla jen zkouška, v níž jste neobstála.
Chtěl jsem tu udělat větší nákup, a toto byla jen jeho předehra malá.
A otevřel peněženku, v níž měl srovnaných třicet tisícikorunových bankovek.
Venku mi stojí BMW, v němž odjedu nakupovat do prodejny se soucitnějšími obchodníky, kteří projeví skromnější vděk.
To prodavačka již nevydržela, ukrojila patku z bochníku chleba, rozbalila sáček se solí, posolila chléb a otevřela i láhev s vodou.
Děkuji vám šlechetná duše, peněz se vám zachtělo, tak si ten krajíc snězte sama a zapijte ho vodou.

Litarts

Manželka: "Nezapomeň vyzvednout děti ze školy, Honzo."

Manžel: "Je sobota. Obě ještě spí..."

Manželka: "Je středa, miláčku a máme tři děti...,

pamatuješ...?"

Seru tu n...