Vtipy
Věřící snoubenci si z mravních důvodů řekli, že intimní styk budou mít až po svatbě. Když ale po svatbě k němu mělo dojít, novomanžel řekl manželce, že pohlavního styku se ženou není schopen. Zklamaná žena se ho ptá, proč si ji tedy bral. Potřebuji vyhnat čerta andělem. Cože, andělem? Tak to jsi se hošánku pořádně spletl a budeš vyhánět čerta ďáblem.
Na pánské toaletě v Brně stojí tři muži u pisoáru...
První dokončí své dílo a jde si umýt ruce.
Na osušení rukou použije papírové utěrky, spotřebuje jich asi deset dokud z
rukou neutře poslední kapičku vody.
Otočí se k ostatním a říká: "My co pracujeme u Philipsu jsme vedeni k tomu,
abychom všechno dělali extrémně dokonale."
Druhý také skončil a umyje si ruce, utře si je však pouze do jedné papírové
utěrky, využívajíc každý milimetr čtvereční volné plochy.
Otočí se povídá: "My ze Siemensu jsme vedeni k tomu, abychom všechno dělali
nejen extrémně dokonale, ale i extrémně efektivně."
Třetí skončí svou práci a odchází... Cestou ke dveřím přes rameno prohodí:
"My, borci z Moravy, si nechčijem na ruky."
První dokončí své dílo a jde si umýt ruce.
Na osušení rukou použije papírové utěrky, spotřebuje jich asi deset dokud z
rukou neutře poslední kapičku vody.
Otočí se k ostatním a říká: "My co pracujeme u Philipsu jsme vedeni k tomu,
abychom všechno dělali extrémně dokonale."
Druhý také skončil a umyje si ruce, utře si je však pouze do jedné papírové
utěrky, využívajíc každý milimetr čtvereční volné plochy.
Otočí se povídá: "My ze Siemensu jsme vedeni k tomu, abychom všechno dělali
nejen extrémně dokonale, ale i extrémně efektivně."
Třetí skončí svou práci a odchází... Cestou ke dveřím přes rameno prohodí:
"My, borci z Moravy, si nechčijem na ruky."
Muzikanti měli nějakou akci.
Jeden z muzikantů, Pepa si donesl na svačinu jelítko.
Kolegové se smluvili, že mu část obsahu jelita vymačkají a nahradí jej hovnem.
Krásně jelítko napěchovali a vytvarovali,zašpejlovali a čekali na pauzu.
O pauze všichni plnou hubou žrali guláš, akorát Pepa nic.
Tak Pepu popichujou,a proč prý nic nejí. ,,Ty sis snad k jídlu nic nepřines?
Ale jo,povídá Pepa.Donesl jsem si jelítko,dal jsem si ho ohřát do toho vašeho guláše a ono se mi rozvařilo...... "
Jeden z muzikantů, Pepa si donesl na svačinu jelítko.
Kolegové se smluvili, že mu část obsahu jelita vymačkají a nahradí jej hovnem.
Krásně jelítko napěchovali a vytvarovali,zašpejlovali a čekali na pauzu.
O pauze všichni plnou hubou žrali guláš, akorát Pepa nic.
Tak Pepu popichujou,a proč prý nic nejí. ,,Ty sis snad k jídlu nic nepřines?
Ale jo,povídá Pepa.Donesl jsem si jelítko,dal jsem si ho ohřát do toho vašeho guláše a ono se mi rozvařilo...... "
Kosmonaut obletí kus vesmíru a po určité době se zase vrátí na Zemi. Je ale velmi udiven, že tu nic nepoznává. Potká jednoho člověka, který je mu sice velmi podobný, ale něčím se i od něho odlišuje, a ptá se ho:
Jsem tady na Zemi?
Ten mu sice příliš nerozuměl, ale částečně ano, proto odpověděl, že ano.
Kosmonaut mu zase povídá, že přiletěl z vesmíru a ukazuje na svoji loď.
Ten se chytne za hlavu a utíká pryč, volaje:
Mimozemšťan, zachraň se kdo můžeš.
A hned se sjížní spousta lidí ve zvláštních dopravních prostředcích, protože raketa byla somozřejmě sledována a nebohého zemšťana-mimozemšťana fotografují a filmují.
Jeden z nich si dodá odvahy, přistoupí k němu a ptá se ho:
Odkud jste přiletěl? A pohyby rukou ukazuje, nač se táže.
Já jsem v roce 2070 odletěl ze Země a zase se vrátil zpět.
Cože, tak vy jste člověk pozemský z 21. století? My nyní žijeme v roce 2458. Tak to jste tedy unikátní historická vzácnost, jediný žijící člověk, který se narodil v 21. století.
V tu chvíli se ale kosmonaut probudí ve své kosmické lodí, mířící ke hvězdám, a oddychne si.
No to jsem rád, že nejsem na Zemi, tam bych byl živou mumií, stal bych se vědeckým exponátem a skončil v muzeu vycpaných figurín.
Jsem tady na Zemi?
Ten mu sice příliš nerozuměl, ale částečně ano, proto odpověděl, že ano.
Kosmonaut mu zase povídá, že přiletěl z vesmíru a ukazuje na svoji loď.
Ten se chytne za hlavu a utíká pryč, volaje:
Mimozemšťan, zachraň se kdo můžeš.
A hned se sjížní spousta lidí ve zvláštních dopravních prostředcích, protože raketa byla somozřejmě sledována a nebohého zemšťana-mimozemšťana fotografují a filmují.
Jeden z nich si dodá odvahy, přistoupí k němu a ptá se ho:
Odkud jste přiletěl? A pohyby rukou ukazuje, nač se táže.
Já jsem v roce 2070 odletěl ze Země a zase se vrátil zpět.
Cože, tak vy jste člověk pozemský z 21. století? My nyní žijeme v roce 2458. Tak to jste tedy unikátní historická vzácnost, jediný žijící člověk, který se narodil v 21. století.
V tu chvíli se ale kosmonaut probudí ve své kosmické lodí, mířící ke hvězdám, a oddychne si.
No to jsem rád, že nejsem na Zemi, tam bych byl živou mumií, stal bych se vědeckým exponátem a skončil v muzeu vycpaných figurín.
Muž je na smrtelné posteli.
Chraplavým hlasem říká - "Nadešla moje hodinka. Musím se ti s něčím přiznat."
"Ne,nevysiluj se, jsi příliš zesláblý".
- "Ne, musím to udělat, abych mohl klidně zemřít..
Chci se ti přiznat, že jsem tě podváděl s tvojí sestrou, tvojí matkou i s tvými nejlepšími kamarádkami" přiznává se manžel.
Manželka na to: " Vždyť já vím. Proto jsem tě přece otrávila"..
Chraplavým hlasem říká - "Nadešla moje hodinka. Musím se ti s něčím přiznat."
"Ne,nevysiluj se, jsi příliš zesláblý".
- "Ne, musím to udělat, abych mohl klidně zemřít..
Chci se ti přiznat, že jsem tě podváděl s tvojí sestrou, tvojí matkou i s tvými nejlepšími kamarádkami" přiznává se manžel.
Manželka na to: " Vždyť já vím. Proto jsem tě přece otrávila"..
Spisovatel a reportér z Prahy přijede na Hanou a chce se dovědět něco o kultuře zdejšího obyvatelstva. V jedné obci proto klade kolemjdoucím občanům průzkumné otázky tohoto druhu.
Zastaví jednoho pána a ptá se ho:
Dobrý den, já jsem reportér z Prahy a chtěl bych napsat něco o životě lidí na Hané. Mohl bych se vás na něco zeptat?
Tož možete.
Co podle vás charakterizuje občana Hané?
Tož, Hanák je velké panák, zvolna vekračoje a jedno noho drohó postrkoje.
Děkuji.
Zastaví druhého a ptá se ho, s podobným zdůvodněním své aktivity:
Dobrý den, hanáčtina je velmi svérázné nářečí, zajímalo by mne, jak třeba řeknete:
Stříbrnou lunu zahalil černočerný mrak.
Bela tma jak v riti.
Zastaví jednoho pána a ptá se ho:
Dobrý den, já jsem reportér z Prahy a chtěl bych napsat něco o životě lidí na Hané. Mohl bych se vás na něco zeptat?
Tož možete.
Co podle vás charakterizuje občana Hané?
Tož, Hanák je velké panák, zvolna vekračoje a jedno noho drohó postrkoje.
Děkuji.
Zastaví druhého a ptá se ho, s podobným zdůvodněním své aktivity:
Dobrý den, hanáčtina je velmi svérázné nářečí, zajímalo by mne, jak třeba řeknete:
Stříbrnou lunu zahalil černočerný mrak.
Bela tma jak v riti.
S Honzou delší dobu nic nebylo a tak do něj Karel nalil tři pořádné frťany skotské bez kocky a vyslechl si to:
Honza: "Začal jsem podezírat manželku, že mně podvádí. Věděl jsem vždycky, že je to mrcha..."
Karel se účastně podíval Honzovi do očí a pak hned uhnul.
"Tak jsem nafingoval služební cestu a místo odjezdu na služebku jsem se schoval ve skříni u nás v ložnici."
Karel ani nedýchal...
"Netrvalo dlouho, před barákem zastavilo sportovní fáro a za chvilku už slyším líbání a tak, dyť to znáš, Kájo..."
Karel s vyvalenýma očima jen přikývl.
Honza pokračoval ve zpovědi: "Vykouknu škvírkou mezi dveřmi a v tom jsem ho uviděl. Takových metr devadesát, samej sval, samá šlacha, fakt udělanej borec i podle našich, chlapskejch měřítek, ty vole, to byla hadice..."
Karel jen polkl...
.
"Pak jsem se podíval na moji starou: svěšený kozy, těžký špeky na břiše, nekonečně povadlej zadek... No ty vole...
...jak já se za ni styděl..."
Honza: "Začal jsem podezírat manželku, že mně podvádí. Věděl jsem vždycky, že je to mrcha..."
Karel se účastně podíval Honzovi do očí a pak hned uhnul.
"Tak jsem nafingoval služební cestu a místo odjezdu na služebku jsem se schoval ve skříni u nás v ložnici."
Karel ani nedýchal...
"Netrvalo dlouho, před barákem zastavilo sportovní fáro a za chvilku už slyším líbání a tak, dyť to znáš, Kájo..."
Karel s vyvalenýma očima jen přikývl.
Honza pokračoval ve zpovědi: "Vykouknu škvírkou mezi dveřmi a v tom jsem ho uviděl. Takových metr devadesát, samej sval, samá šlacha, fakt udělanej borec i podle našich, chlapskejch měřítek, ty vole, to byla hadice..."
Karel jen polkl...
.
"Pak jsem se podíval na moji starou: svěšený kozy, těžký špeky na břiše, nekonečně povadlej zadek... No ty vole...
...jak já se za ni styděl..."
Vejde pekelně tlustá machna do obchodu s módním zbožím a řízně veřejně ohlašuje:
"Ráda bych viděla nějaké plavky, co by mi byly."
Prodavačka na to po vyhodnocení situace: "Tak to já taky..."
"Ráda bych viděla nějaké plavky, co by mi byly."
Prodavačka na to po vyhodnocení situace: "Tak to já taky..."
Zajímavosti
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva