Vtipy
Zajíček si to hupká, dupká po okraji lesa a hledá nejšťavnatější jetelinku, když tu najednou narazí na tři liščata. On se lekl jich a ona se polekala jeho a jak tak všichni ustrnuli, jako první se vzpamatoval zajíc: "Hojky zrzouni, tatu máte doma?"
Liščátka přituple hleděla na zajíce, ale jedno z nich nakonec odpovědělo: "Ne-é."
"A co mamu, ...máte doma?"
Všechna odpověděla jednohlasně: "Ne-éééé."
"A po tlamě byste nechtěli...?"
Liščátka přituple hleděla na zajíce, ale jedno z nich nakonec odpovědělo: "Ne-é."
"A co mamu, ...máte doma?"
Všechna odpověděla jednohlasně: "Ne-éééé."
"A po tlamě byste nechtěli...?"
Řezník má těsně před zavíračkou a zůstalo mu jedno kuře, kterého by se před víkendem rád zbavil.
Najednou přiběhne malinkatý chlápek a zeptá se nesměle: "Máte ještě kuřátka?“
Řezník s úsměvem a sebevědomě odvětí : "Ano, ....samozřejmě!“ A vytáhne kuřátko z chlaďáku a s přehledem ho hodí na váhu: "Kilečko a 20 deka. Může být...?“
Malinký chlapík: "A ještě o něco větší nemáte?“
Řezník vrátí obratně kuřátko do chladničky a zase ho vytáhne, malinko ho otočí a nenápadně přitlačí na váhu: „Kilo sedmdesát. Může být?“
Malinký chlapík: "Perfektní! Vezmu si obě!“
Najednou přiběhne malinkatý chlápek a zeptá se nesměle: "Máte ještě kuřátka?“
Řezník s úsměvem a sebevědomě odvětí : "Ano, ....samozřejmě!“ A vytáhne kuřátko z chlaďáku a s přehledem ho hodí na váhu: "Kilečko a 20 deka. Může být...?“
Malinký chlapík: "A ještě o něco větší nemáte?“
Řezník vrátí obratně kuřátko do chladničky a zase ho vytáhne, malinko ho otočí a nenápadně přitlačí na váhu: „Kilo sedmdesát. Může být?“
Malinký chlapík: "Perfektní! Vezmu si obě!“
V řeznictví se ptá s úsměvem pultová prodavačka dalšího zákazníka: "Tak co to bude?"
"Tož, 30 deka odřezků pro psa..."
Po širokém úsměvu otázka: "Stačí zabalit do mikroténu?"
"To nebalte...,
...sním si to tady..."
"Tož, 30 deka odřezků pro psa..."
Po širokém úsměvu otázka: "Stačí zabalit do mikroténu?"
"To nebalte...,
...sním si to tady..."
Manžel se vrátí předčasně ze služební cesty. Na balkóně najde nahého chlapa. ,,Co tu děláte?!" ptá se přísně nezvaného hosta.,, Byl jsem u sousedky těsně nad vámi,"vysvětluje ten na balkóně, ,,nepůjčil byste mi šaty? My muži si musíme pomáhat!" Majitel bytu tedy půjčí návštěvě šaty a když odejde, povídá zděšeně:,, Sakra! Vždyť nad námi nikdo nebydlí!"
Malíř se chlubí na své velké výstavě před návštěvníky:
Toto vše, co tu vidíte, je jen z mé hlavy, z mé tvůrčí fantazie a invence. Nic cizího v tom nenajdete.
Jeden z návštěvníků mu na to odpověděl:
Člověk by si neměl myslet, že je geniální, ono mu dá moc a moc práce, aby dokázal, že je vůbec normální.
Toto vše, co tu vidíte, je jen z mé hlavy, z mé tvůrčí fantazie a invence. Nic cizího v tom nenajdete.
Jeden z návštěvníků mu na to odpověděl:
Člověk by si neměl myslet, že je geniální, ono mu dá moc a moc práce, aby dokázal, že je vůbec normální.
Americký námořník prochází jedoucím vlakem a marně hledá volné místo. Sotva stojí na nohou a ještě včera mu šlo o život. Potřeboval by se někam schoulit a prospat se.
Pouze v jednom kupé zahlédne dobře oblečenou, důležitě se tvářící paničku, která má na sedadle vedle sebe položeného malého pudlíka.
Námořník se dámy zeptá: "Madam, mohl bych se posadit na toto místo?“
Francouzka na námořníka ani nepohlédne, jen pokrčí nos, sešpulí rty a pisklavým hlasem pronese: "Vy Američani jste tak nevychovaní. To sedadlo přece patří mé malé Fenince.“
Mariňák se zatváří zklamaně, ale přesto projde celý vlak ještě jednou. Opět marně. Vrátí se tedy do kupé s Francouzkou a jejím psíkem a otáže se znovu: „Madam, nezlobte se, potřeboval bych se posadit. Mám za sebou mnoho perných dní a ještě dlouhou cestu a opravdu jsem velmi unavený.“
Dáma pronese již důrazněji: „Nejenže jste vy Američané nevychovaní, vy jste také nesmírně arogantní!“
Po této odpovědi Američan popadne pudla a vyhodí jej otevřeným oknem ven.
Madam začne ječet: „Co si to dovolujete, vy násilníku! Okamžitě zachraňte mou Feninku, nebo na vás zavolám průvodčího! Já vás předám policii, dostanete trest smrti!“
Jakmile se dáma konečně zalkla svými kydy, ozve se anglický lord sedící v rohu kupé a distingovaně mariňákovi říká: „Pane, vy Američani máte sklon dělat věci naprosto opačně. Nejenže držíte vidličku v jiné ruce a jezdíte po nesprávné straně silnice, ale teď jste dokonce vyhodil z vlaku...
...nesprávnou čubku.“
Pouze v jednom kupé zahlédne dobře oblečenou, důležitě se tvářící paničku, která má na sedadle vedle sebe položeného malého pudlíka.
Námořník se dámy zeptá: "Madam, mohl bych se posadit na toto místo?“
Francouzka na námořníka ani nepohlédne, jen pokrčí nos, sešpulí rty a pisklavým hlasem pronese: "Vy Američani jste tak nevychovaní. To sedadlo přece patří mé malé Fenince.“
Mariňák se zatváří zklamaně, ale přesto projde celý vlak ještě jednou. Opět marně. Vrátí se tedy do kupé s Francouzkou a jejím psíkem a otáže se znovu: „Madam, nezlobte se, potřeboval bych se posadit. Mám za sebou mnoho perných dní a ještě dlouhou cestu a opravdu jsem velmi unavený.“
Dáma pronese již důrazněji: „Nejenže jste vy Američané nevychovaní, vy jste také nesmírně arogantní!“
Po této odpovědi Američan popadne pudla a vyhodí jej otevřeným oknem ven.
Madam začne ječet: „Co si to dovolujete, vy násilníku! Okamžitě zachraňte mou Feninku, nebo na vás zavolám průvodčího! Já vás předám policii, dostanete trest smrti!“
Jakmile se dáma konečně zalkla svými kydy, ozve se anglický lord sedící v rohu kupé a distingovaně mariňákovi říká: „Pane, vy Američani máte sklon dělat věci naprosto opačně. Nejenže držíte vidličku v jiné ruce a jezdíte po nesprávné straně silnice, ale teď jste dokonce vyhodil z vlaku...
...nesprávnou čubku.“
Měl boty s hluboce prořezávanou podrážkou a do něčeho šlápl.
Přitom ale měl před sebou mnohakilometrovou cestu autobusem.
Zděšen tak, otíral botu o trávník, jak jen mohl, vyškrabával výřezy v podrážce, ale marně.
Musel tak nastoupit do autobusu, další mu jel až za několik hodin. Stejně by se toho úplně nezbavil, a tak se musel smířit se svým osudem. Sedl si dozadu, neboť autobus byl ještě prázdný, a začal trpět.
Bus se zaplnil cestujícími a rozjel.
Ale co to, co se to tu šíří za libou vůni? Lidé se ohlížejí jeden na druhého, až se kdosi ozval: tady je cítit h...o! A skutečně!
Nakonec se všichni otočili na pána vzadu v podezření, že to on.
Ten nevěděl co s nohama, rukama a upřeně hleděl do okna.
Co teď, přede mnou 150 kilometrů, jak já to přežiju?
Ale paní, co seděla vedle něho, ho uklidňovala:
To je přece lidské, na příští zastávce si vystoupíte a vyhledáte nejbližší toaletu.
Přitom ale měl před sebou mnohakilometrovou cestu autobusem.
Zděšen tak, otíral botu o trávník, jak jen mohl, vyškrabával výřezy v podrážce, ale marně.
Musel tak nastoupit do autobusu, další mu jel až za několik hodin. Stejně by se toho úplně nezbavil, a tak se musel smířit se svým osudem. Sedl si dozadu, neboť autobus byl ještě prázdný, a začal trpět.
Bus se zaplnil cestujícími a rozjel.
Ale co to, co se to tu šíří za libou vůni? Lidé se ohlížejí jeden na druhého, až se kdosi ozval: tady je cítit h...o! A skutečně!
Nakonec se všichni otočili na pána vzadu v podezření, že to on.
Ten nevěděl co s nohama, rukama a upřeně hleděl do okna.
Co teď, přede mnou 150 kilometrů, jak já to přežiju?
Ale paní, co seděla vedle něho, ho uklidňovala:
To je přece lidské, na příští zastávce si vystoupíte a vyhledáte nejbližší toaletu.
Filosofují dva na téma "jak nám ten život rychle utíká".
Víte, pane kolego, běží nám tak rychle proto, že minimálně třetinu dne prospíme, a den má proto maximálně jen 16 hodin. Kdybychom nespali, utíkal by pomaleji.
No, to je ale výborný nápad, odpoví mu ten druhý.
Pokud nebudeme spát, uteče nám ale mnohem, mnohem rychleji.
Víte, pane kolego, běží nám tak rychle proto, že minimálně třetinu dne prospíme, a den má proto maximálně jen 16 hodin. Kdybychom nespali, utíkal by pomaleji.
No, to je ale výborný nápad, odpoví mu ten druhý.
Pokud nebudeme spát, uteče nám ale mnohem, mnohem rychleji.
Mladičká novicka přijde do kláštera a matka představená ji provádí, vše ji ukazuje a vysvětluje, především v návaznosti na pevný denní řád:
"Vstáváme s ranním kuropěním a uklekáme k modlitbám."
Novicka jen tak mimochodem utrousí: "Špica."
"Snídáme vždy společně hodinu po rozednění, již umyté a ustrojené k denním povinnostem."
"Špica."
Matka představená už byla lehce podrážděná, přesto to ve své otázce nedala znát: "A umíte, dcero, i nějaké jiné, slovo, než je ´špica´?"
Novicka přestala žvýkat žvejdu a téměř okamžitě řekla: "Jo, třebas: ´soulož´..."
Matka představená je trošku zmatená, a ptá se novicky: "A co to je?"
"Špica..."
"Vstáváme s ranním kuropěním a uklekáme k modlitbám."
Novicka jen tak mimochodem utrousí: "Špica."
"Snídáme vždy společně hodinu po rozednění, již umyté a ustrojené k denním povinnostem."
"Špica."
Matka představená už byla lehce podrážděná, přesto to ve své otázce nedala znát: "A umíte, dcero, i nějaké jiné, slovo, než je ´špica´?"
Novicka přestala žvýkat žvejdu a téměř okamžitě řekla: "Jo, třebas: ´soulož´..."
Matka představená je trošku zmatená, a ptá se novicky: "A co to je?"
"Špica..."
Zajímavosti
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva