Vtipy
Tlačenice v obchodním domě, jeden nervóznější občan jako druhý.
Jen jeden z nich se netlačí, klidně a velkoryse pouští před sebe a usmívá se.
Nadurděný pán, kterého také pustil, se ho ptá: cože, vy nespěcháte?
Ne, byl jsem se podívat na hřbitově a podivilo mne, jak se rozrostl.
Já nespěchám, protože mnozí z těch, co spěchali, už jsou tam.
Jen jeden z nich se netlačí, klidně a velkoryse pouští před sebe a usmívá se.
Nadurděný pán, kterého také pustil, se ho ptá: cože, vy nespěcháte?
Ne, byl jsem se podívat na hřbitově a podivilo mne, jak se rozrostl.
Já nespěchám, protože mnozí z těch, co spěchali, už jsou tam.
Přijde básník do prodejny s potravinami a žádá po prodavačce chléb, sůl a vodu.
Tak to bychom měli, můžete si vybrat.
Dobře, ukrojte mi krajíc chleba, posolte mi jej, a k tomu bych si přál sklenku vody.
Ale takto my potraviny neprodáváme, chléb jako celý bochník nebo půlku, sůl v kilovém balení a vodu v litrových a dvoulitrových plastových lahvích.
Ale to bych nesnědl, nevypil a ani nezaplatil, jsem jen chudý básník.
Tak to je mi líto pane, přejete si něco ještě?
Kladivo a kleště.
Tak takové zboží nevedeme.
Vy nemáte kladivo a kleště?
A čím zatloukáte či vytrháváte ty trny, které zraňují a ze všeho vám tu trčí?
Milosrdný Samaritán se nad nebohým slituje, ale vaše bezcitnost jej odstrčí.
To již prodavačku dožralo, jak si z ní utahuje, a ukázala mu prstem na dveře.
Děláte chybu, že jste se takto k zákazníkovi zachovala.
To byla jen zkouška, v níž jste neobstála.
Chtěl jsem tu udělat větší nákup, a toto byla jen jeho předehra malá.
A otevřel peněženku, v níž měl srovnaných třicet tisícikorunových bankovek.
Venku mi stojí BMW, v němž odjedu nakupovat do prodejny se soucitnějšími obchodníky, kteří projeví skromnější vděk.
To prodavačka již nevydržela, ukrojila patku z bochníku chleba, rozbalila sáček se solí, posolila chléb a otevřela i láhev s vodou.
Děkuji vám šlechetná duše, peněz se vám zachtělo, tak si ten krajíc snězte sama a zapijte ho vodou.
Tak to bychom měli, můžete si vybrat.
Dobře, ukrojte mi krajíc chleba, posolte mi jej, a k tomu bych si přál sklenku vody.
Ale takto my potraviny neprodáváme, chléb jako celý bochník nebo půlku, sůl v kilovém balení a vodu v litrových a dvoulitrových plastových lahvích.
Ale to bych nesnědl, nevypil a ani nezaplatil, jsem jen chudý básník.
Tak to je mi líto pane, přejete si něco ještě?
Kladivo a kleště.
Tak takové zboží nevedeme.
Vy nemáte kladivo a kleště?
A čím zatloukáte či vytrháváte ty trny, které zraňují a ze všeho vám tu trčí?
Milosrdný Samaritán se nad nebohým slituje, ale vaše bezcitnost jej odstrčí.
To již prodavačku dožralo, jak si z ní utahuje, a ukázala mu prstem na dveře.
Děláte chybu, že jste se takto k zákazníkovi zachovala.
To byla jen zkouška, v níž jste neobstála.
Chtěl jsem tu udělat větší nákup, a toto byla jen jeho předehra malá.
A otevřel peněženku, v níž měl srovnaných třicet tisícikorunových bankovek.
Venku mi stojí BMW, v němž odjedu nakupovat do prodejny se soucitnějšími obchodníky, kteří projeví skromnější vděk.
To prodavačka již nevydržela, ukrojila patku z bochníku chleba, rozbalila sáček se solí, posolila chléb a otevřela i láhev s vodou.
Děkuji vám šlechetná duše, peněz se vám zachtělo, tak si ten krajíc snězte sama a zapijte ho vodou.
Manželka: "Nezapomeň vyzvednout děti ze školy, Honzo."
Manžel: "Je sobota. Obě ještě spí..."
Manželka: "Je středa, miláčku a máme tři děti...,
pamatuješ...?"
Manžel: "Je sobota. Obě ještě spí..."
Manželka: "Je středa, miláčku a máme tři děti...,
pamatuješ...?"
Přijde Vietnamec do prodejny Květinářství a ptá se prodavačky:
matě ifoni?
To nemáme, to musíte támhle do Kancelářské techniky.
Ně, matě ifoni?
Prosím vás, mluvte česky, já vám nerozumím.
něvadi, matě ifoni?
To už prodavačku dožralo a chystala se Vietnamce vykázat z prodejny. Ale zastala se ho jiná zákaznice, vysvětlujíc: to má asi na mysli květiny, které voní.
Ach ták, máme tady dost velký výběr květin, které voní. A ukázala na ty některé vonné.
To ně, matě ifoni?
To prodavačku již vážně podráždilo a chtěla Vietnamci otevřít dveře.
Ale jiného zákazníka napadlo, že se asi opravdu jedná o mobil značky iPhone.
Ach ták, vždyť jsem vám už říkala, že mobil koupíte támhle v Kancelářské technice.
Ně.
Načež vytáhl z tašky mobil značky iPhone a nabídl ho prodavačce:
Něchcetě kupiť, nedaniť?
matě ifoni?
To nemáme, to musíte támhle do Kancelářské techniky.
Ně, matě ifoni?
Prosím vás, mluvte česky, já vám nerozumím.
něvadi, matě ifoni?
To už prodavačku dožralo a chystala se Vietnamce vykázat z prodejny. Ale zastala se ho jiná zákaznice, vysvětlujíc: to má asi na mysli květiny, které voní.
Ach ták, máme tady dost velký výběr květin, které voní. A ukázala na ty některé vonné.
To ně, matě ifoni?
To prodavačku již vážně podráždilo a chtěla Vietnamci otevřít dveře.
Ale jiného zákazníka napadlo, že se asi opravdu jedná o mobil značky iPhone.
Ach ták, vždyť jsem vám už říkala, že mobil koupíte támhle v Kancelářské technice.
Ně.
Načež vytáhl z tašky mobil značky iPhone a nabídl ho prodavačce:
Něchcetě kupiť, nedaniť?
Oficiální přepis komunikace Angely Merkelové s Donaldem Trumpem v Bílém domě v den jejich schůzky, těsně předtím, když Angela neuspěla ve věci podání ruky před světovými médii od Donalda:
Trump se chlubí: "Angelo, mám tlačítko, které když zmáčknu, celá Moskva bude srovnána se zemí.“
A pokračuje: "Mám i takové, že celé Rusko je srovnané se zemí.“
A jen tak podotkne: "Mám i jedno, kdy Rusko i Čína jsou srovnané se zemí...“ A hezky se usměje na kamery.
Angela mu odpoví:
"Moje babička bydlela v Berlíně a měla doma tři záchody. Jeden byl porcelánový u ní doma, druhý byl záložní, jen na stojáka, společný na pavlači a třetí byl na dvoře, dřevěný s hnojištěm, veřejný...“
Pak jukla na Donalda, podlala mu ruku a dodala: "Ale když přišli Rusové, a zabušili na její dveře, posrala se na chodbě...“
Trump se chlubí: "Angelo, mám tlačítko, které když zmáčknu, celá Moskva bude srovnána se zemí.“
A pokračuje: "Mám i takové, že celé Rusko je srovnané se zemí.“
A jen tak podotkne: "Mám i jedno, kdy Rusko i Čína jsou srovnané se zemí...“ A hezky se usměje na kamery.
Angela mu odpoví:
"Moje babička bydlela v Berlíně a měla doma tři záchody. Jeden byl porcelánový u ní doma, druhý byl záložní, jen na stojáka, společný na pavlači a třetí byl na dvoře, dřevěný s hnojištěm, veřejný...“
Pak jukla na Donalda, podlala mu ruku a dodala: "Ale když přišli Rusové, a zabušili na její dveře, posrala se na chodbě...“
Zajímavosti
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva