Vtipy
Student Přírodovědecké fakulty je u zkoušky z biologie.
Profesor mu položil otázku:
Popište mi v hlavních rysech, jak probíhal vývoj živočichů na Zemi a jak se vyvinul člověk.
Student popisuje vývoj od těch nejprimitivnějších forem a zastaví se u Australopitéka a Neandertálce.
Nuže a co člověk, táže se opět profesor:
Člověka stvořil bůh.
Ale milý studente, tady jste na Přírodovědecké, ne na Teologické fakultě.
Ano, ale víra mi káže nekázat bludy o člověku.
Profesor mu položil otázku:
Popište mi v hlavních rysech, jak probíhal vývoj živočichů na Zemi a jak se vyvinul člověk.
Student popisuje vývoj od těch nejprimitivnějších forem a zastaví se u Australopitéka a Neandertálce.
Nuže a co člověk, táže se opět profesor:
Člověka stvořil bůh.
Ale milý studente, tady jste na Přírodovědecké, ne na Teologické fakultě.
Ano, ale víra mi káže nekázat bludy o člověku.
Rozhodne se Ježíš Kristus, že najde svého otce Josefa. Chodí po kraji, až nakonec dojde k malému domku, u kterého stojí postarší muž a hobluje trám. Ježíš se s ním dá do řeči a svěří se mu, že hledá otce.
"Já také před časem ztratil syna,“ odpoví mu muž.
"Můj otec byl tesař,“ řekne Kristus.
"To je zajímavé, já jsem taky tesař,“ odpoví muž.
Stojí tak proti sobě, dívají se jeden druhému do očí, až jim v nich zableskne poznání.
"Otče!“ Zvolá Kristus.
"Ty jsi vyrostl, ...Pinokio!“
"Já také před časem ztratil syna,“ odpoví mu muž.
"Můj otec byl tesař,“ řekne Kristus.
"To je zajímavé, já jsem taky tesař,“ odpoví muž.
Stojí tak proti sobě, dívají se jeden druhému do očí, až jim v nich zableskne poznání.
"Otče!“ Zvolá Kristus.
"Ty jsi vyrostl, ...Pinokio!“
Novopečený tatínek přijde do porodnice s kyticí a nechá si zavolat manželku s novorozenětem.
Šťastná maminka přichází s nemluvnětem a v zářícím úsměvu.
Ale tatínek hledí naopak bez úsměvu a přímo v šoku, neboť dítě má čokoládovou pleť.
Otec běloch i matka bílá, ale dítě světle hnědé?
Nechá si zavolat porodního lékaře a ptá se ho:
Co to má znamenat, tohle přece nemůže být naše dítě?
Ale je, a doktor mu začal vysvětlovat něco o dědičnosti, kdy se mohou někdy takto přenést geny od vzdálenějších předků.
Tatínek mu ale nevěřil a spustil na manželku:
Co to má znamenat, můžeš mi to vysvětlit?
Ale vždyť ty si tak zaměstnaný a stále na pracovních cestách, tak mi tu tvoji absenci jednou vynahradil. A můžeš zase v klidu jezdit.
Šťastná maminka přichází s nemluvnětem a v zářícím úsměvu.
Ale tatínek hledí naopak bez úsměvu a přímo v šoku, neboť dítě má čokoládovou pleť.
Otec běloch i matka bílá, ale dítě světle hnědé?
Nechá si zavolat porodního lékaře a ptá se ho:
Co to má znamenat, tohle přece nemůže být naše dítě?
Ale je, a doktor mu začal vysvětlovat něco o dědičnosti, kdy se mohou někdy takto přenést geny od vzdálenějších předků.
Tatínek mu ale nevěřil a spustil na manželku:
Co to má znamenat, můžeš mi to vysvětlit?
Ale vždyť ty si tak zaměstnaný a stále na pracovních cestách, tak mi tu tvoji absenci jednou vynahradil. A můžeš zase v klidu jezdit.
"Víš, co rozkmotří na závěr silvestrovské oslavy nejvíce lidí?" "Nevím."
"Rozdílná žízeň a společná účtenka."
"Rozdílná žízeň a společná účtenka."
Na Nuselském mostě v Praze se nějaká žena strojí k osudovému skoku. Podařilo se jí za velkých útrap přelézt a překonat všechny překážky. To, že významněji krvácí na několika místech není důležité, protože sbírá síly k poslednímu kroku.
Jde kolem hodně špinavý bezdomovec a přes ten plot k ní povídá: "Paninko, než hupsnete, co si ještě trošku užít, ...pojďte si zasouložit..."
Žena si vzpomněla, jak složitě se dostala až sem, o jejím rozhodnutí nemůže být pochyb, tak se jen ušklíbla a poslala toho smraďocha zpět do kanálu.
Chlápek jen miknul rameny a přidal do kroku se slovy:
"No nic, nevadí, nejsem náročný,
...počkám si zase dole..."
Jde kolem hodně špinavý bezdomovec a přes ten plot k ní povídá: "Paninko, než hupsnete, co si ještě trošku užít, ...pojďte si zasouložit..."
Žena si vzpomněla, jak složitě se dostala až sem, o jejím rozhodnutí nemůže být pochyb, tak se jen ušklíbla a poslala toho smraďocha zpět do kanálu.
Chlápek jen miknul rameny a přidal do kroku se slovy:
"No nic, nevadí, nejsem náročný,
...počkám si zase dole..."
Přijde občan k psychiatrovi a stěžuje si:
Pane doktore, já jsem asi duševně nemocný. Já vidím, co jiní nevidí a slyším, co jiní neslyší.
A co třeba vidíte a slyšíte?
No, vidím i trávu růst a slyším, jak roste.
Tak to by mohlo být s vámi i dosti vážné.
A jak často tu trávu pozorujete a posloucháte?
Každý den. Měřím ji a poslouchám v leže, s uchem až u země.
Tak to jste vcelku běžný případ, neboť každý den je tráva o něco vyšší, a jestli to neslyšíte i nějaký ten hmyz v trávě.
A kde vy to pracujete?
V tajných informačních službách.
Aha, tak to jste nejspíš slyšel něco velmi tajného, nedržel jazyk za zuby, a nyní chcete, abychom vás z toho vyléčili.
Pane doktore, já jsem asi duševně nemocný. Já vidím, co jiní nevidí a slyším, co jiní neslyší.
A co třeba vidíte a slyšíte?
No, vidím i trávu růst a slyším, jak roste.
Tak to by mohlo být s vámi i dosti vážné.
A jak často tu trávu pozorujete a posloucháte?
Každý den. Měřím ji a poslouchám v leže, s uchem až u země.
Tak to jste vcelku běžný případ, neboť každý den je tráva o něco vyšší, a jestli to neslyšíte i nějaký ten hmyz v trávě.
A kde vy to pracujete?
V tajných informačních službách.
Aha, tak to jste nejspíš slyšel něco velmi tajného, nedržel jazyk za zuby, a nyní chcete, abychom vás z toho vyléčili.
Zajímavosti
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva