Vtipy
Sedí dva dědkové na lavičce a ten jeden se ptá toho druhého: tak japak, Pepo, ještě se hejbeš?
Nó, vzadu to zvednu, ale vpředu s tím už nehnu.
Sedí dva dědkové na lavičce, jednomu je tak 60 a druhému 90. Ten šedesátiletý se nestačí divit a povídá tomu devadesátiletému: člóvěče, jaks to dokázal, se dožít takového věku? Vždyť, když ti bylo 60, tak jsi vypadal na umření a doktor ti říkal, že už dlouho nebudeš. Co na tebe říká dnes?
Co by říkal, nic, ten už je dávno po smrti.
Nó, vzadu to zvednu, ale vpředu s tím už nehnu.
Sedí dva dědkové na lavičce, jednomu je tak 60 a druhému 90. Ten šedesátiletý se nestačí divit a povídá tomu devadesátiletému: člóvěče, jaks to dokázal, se dožít takového věku? Vždyť, když ti bylo 60, tak jsi vypadal na umření a doktor ti říkal, že už dlouho nebudeš. Co na tebe říká dnes?
Co by říkal, nic, ten už je dávno po smrti.
Babička přechází vozovku a policista na ni volá:
paní, po přechodu!
Dávno již synáčku, dávno.
Na pomníku velkého antického filosofa Sokrata bylo možné přečíst dva nápisy.
Pod sochou byl na soklu vytesán a pozlacen jeho slavný výrok: "Vím, že nic nevím".
A pod ním pak sprejem připsán výrok: "ale já vím svoje, Franta".
paní, po přechodu!
Dávno již synáčku, dávno.
Na pomníku velkého antického filosofa Sokrata bylo možné přečíst dva nápisy.
Pod sochou byl na soklu vytesán a pozlacen jeho slavný výrok: "Vím, že nic nevím".
A pod ním pak sprejem připsán výrok: "ale já vím svoje, Franta".
Potkají se dva a ten jeden kvílí bolestí, kterou si způsobuje sám tím, že se holí tluče do nohy.
Ten druhý si zase rukou klepe o čelo a udiveně se ho ptá: co blázníš, vždyť tě to musí hrozně bolet.
A sebetrýznitel mu odpovídá: to ano, ale představ si tu slast potom, když to přestává.
Bez bolesti nejsou radosti!
Přijde Pepíček domů ze zvláštní školy a maminka se ho ptá: tak copak vám paní učitelka dnes pěkného povídala?
Plakala.
A proč plakala?
Zpívali jsem.
A co jste zpívali?
Áž nás bůdou mílíóny...
Ten druhý si zase rukou klepe o čelo a udiveně se ho ptá: co blázníš, vždyť tě to musí hrozně bolet.
A sebetrýznitel mu odpovídá: to ano, ale představ si tu slast potom, když to přestává.
Bez bolesti nejsou radosti!
Přijde Pepíček domů ze zvláštní školy a maminka se ho ptá: tak copak vám paní učitelka dnes pěkného povídala?
Plakala.
A proč plakala?
Zpívali jsem.
A co jste zpívali?
Áž nás bůdou mílíóny...
Ptá se paní učitelka dětí, jak si představují Evropskou unii.
Přihlásí se František a říká:
"Já si představuji evropskou unii jako mrakodrap!"
"No, tak nám to, Františku, trošku rozveď!"
"Paní učitelko, představte si obrovský mrakodrap, jeho velikánské pevné základy. Přijde zemětřesení, on se chvěje, ale stojí stále pevně na svém místě!"
"Výborně, Františku, píši ti jedničku s hvězdičkou!"
Přihlásí se Janička:
"Já si představuji evropskou unii jako strom!"
"No, tak nám, to Janičko, zase pěkně rozveď!"
"Představte si obrovský strom, jeho rozložitou korunu, silný kmen, široké pevné kořeny. Vítr fouká, strom se ohýbá, ale nepovolí, stále stojí pevně na svém místě!"
"Výborně, Janičko, píši ti jedničku s hvězdičkou!"
Pak se klasicky přihlásí starý sprosťák Pepíček:
"Já si představuji evropskou unii jako loď na rozbouřeném moři!"
"Tak na tohle vysvětlení jsem vážně moc zvědavá!"
"Paní učitelko, představte si rozbouřené moře, dvacetimetrové vlny,
vítr fouká, liják bičuje palubu, loď se kymácí,
lidi blijou a vystoupit nemůžou !!!"
Přihlásí se František a říká:
"Já si představuji evropskou unii jako mrakodrap!"
"No, tak nám to, Františku, trošku rozveď!"
"Paní učitelko, představte si obrovský mrakodrap, jeho velikánské pevné základy. Přijde zemětřesení, on se chvěje, ale stojí stále pevně na svém místě!"
"Výborně, Františku, píši ti jedničku s hvězdičkou!"
Přihlásí se Janička:
"Já si představuji evropskou unii jako strom!"
"No, tak nám, to Janičko, zase pěkně rozveď!"
"Představte si obrovský strom, jeho rozložitou korunu, silný kmen, široké pevné kořeny. Vítr fouká, strom se ohýbá, ale nepovolí, stále stojí pevně na svém místě!"
"Výborně, Janičko, píši ti jedničku s hvězdičkou!"
Pak se klasicky přihlásí starý sprosťák Pepíček:
"Já si představuji evropskou unii jako loď na rozbouřeném moři!"
"Tak na tohle vysvětlení jsem vážně moc zvědavá!"
"Paní učitelko, představte si rozbouřené moře, dvacetimetrové vlny,
vítr fouká, liják bičuje palubu, loď se kymácí,
lidi blijou a vystoupit nemůžou !!!"
"Honzo, už je to osmý den, kdy jsem nejedla čokoládu..."
"Jsi skvělá, vytrvalá a cílevědomá, miláčku. A vypadáš pořád stejně dobře..."
"Honzíčku, ale já už přestávám slyšet na...
...levé oko..."
"Jsi skvělá, vytrvalá a cílevědomá, miláčku. A vypadáš pořád stejně dobře..."
"Honzíčku, ale já už přestávám slyšet na...
...levé oko..."
Šéf a sekretářka si užívají. Když odcházejí domů, povídá šéf, že si nesmí zapomenout vzít domů křídu. Když pak přijde domů, ptá se šéfova manželka: ,,Kde jsi byl tak dlouho?" On vysvětluje:,, Milovali jsme se se sekretářkou. Proto jsem přišel pozdě." Žena se na muže zašklebí:,, To ti nevěřím! Byl jsi zase na kulečníku! Ještě máš křídu za uchem!"
Doc. MVDr. Honza Novák, Ph.D. byl už od 44 let profesorem biologie.
Jeho celoživotní dílo bylo zaměřeno výhradně na výzkum vývoje savců.
Položil si jednoho dne otázku, co dostane, když vloží lidskou DNA do lamy.
A dostal odpověď.
Doživotní zákaz vstupu do laboratoří...
Jeho celoživotní dílo bylo zaměřeno výhradně na výzkum vývoje savců.
Položil si jednoho dne otázku, co dostane, když vloží lidskou DNA do lamy.
A dostal odpověď.
Doživotní zákaz vstupu do laboratoří...
Zajímavosti
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva