Vtipy
Přijde Pepíček do řeznictví a ptá se prodavačky:
"Máte mozeček?"
"Ne."
"Tak proto vypadáte tak blbě!"
"Máte mozeček?"
"Ne."
"Tak proto vypadáte tak blbě!"
"Proč jsou ryby němé, Pepíčku?"
"Protože nejde mluvit s hlavou pod vodou."
"Protože nejde mluvit s hlavou pod vodou."
Pepíček se ptá: "Tatínku, kde má srdíčko nožičky?"
"Žádné nemá, samozřejmě." odpoví tatínek, "Jak jsi na to přišel?"
"Já jsem včera slyšel, jak říkáš: Srdíčko, roztáhni nožičky!"
"Žádné nemá, samozřejmě." odpoví tatínek, "Jak jsi na to přišel?"
"Já jsem včera slyšel, jak říkáš: Srdíčko, roztáhni nožičky!"
Pepíček říká mamince:
"Maminko, děti se mi ve škole smějí, že mám velké zuby. Je to pravda?"
"To víš, že není. Děti přeháněj. Ale teď už koukej zavřít pusu, abys nám nepoškrábal parkety."
"Maminko, děti se mi ve škole smějí, že mám velké zuby. Je to pravda?"
"To víš, že není. Děti přeháněj. Ale teď už koukej zavřít pusu, abys nám nepoškrábal parkety."
Sousedka. "Kam jdeš, Pepíčku? Do školy?"
Pepíček: "Jo, učitelce na nervy."
Pepíček: "Jo, učitelce na nervy."
Pepíček jednou přišel domů a volá na maminku, ale nedočká se odpovědi. Vyjde do patra, nakoukne do ložnice a vidí, jak na posteli leží jeho tatínek a na tatínkovi sedí, a ne zrovna klidně, mladá posluhovačka. Tak se Pepíček potichu vytratí a jde si ven hrát.
Před domem potká maminku, která táhne domů nákup. Hned jí povídá: "Mamí, mamí, hádej, co jsem viděl! Viděl jsem nahoře tatínka na posteli se služkou a..."
"Pepíčku, zaraž. Nech si to na večer, až bude služka podávat večeři. Já na tebe mrknu a ty začneš vyprávět!"
Pepíček poslechl. Večer u jídla maminka mrkla a Pepíček spustil: "Mami, když jsem přišel ze školy, našel jsem tatínka v ložnici se služkou. A dělali úplně to samé, co ty se strýčkem Karlem loni v létě na chatě."
Před domem potká maminku, která táhne domů nákup. Hned jí povídá: "Mamí, mamí, hádej, co jsem viděl! Viděl jsem nahoře tatínka na posteli se služkou a..."
"Pepíčku, zaraž. Nech si to na večer, až bude služka podávat večeři. Já na tebe mrknu a ty začneš vyprávět!"
Pepíček poslechl. Večer u jídla maminka mrkla a Pepíček spustil: "Mami, když jsem přišel ze školy, našel jsem tatínka v ložnici se služkou. A dělali úplně to samé, co ty se strýčkem Karlem loni v létě na chatě."
Paní učitelka povídá dětem: "Děti a nyní mi řekněte větu, kde je slovo čelo."
Přihlásí se Mařenka a povídá: "Tatínek hraje na čelo."
Paní učitelka ji pochválí a říká. "A nyní aby to slovo tam bylo dvakrát."
Přihlásí se Anička a říká: "Tatínek hraje na čelo a violončelo."
"A nyní děti, aby to slovo tam bylo třikrát."
Hlásí se Pepíček a říká: "Maminka s tatínkem leželi čelo na čelo a prcali jen to fičelo."
Přihlásí se Mařenka a povídá: "Tatínek hraje na čelo."
Paní učitelka ji pochválí a říká. "A nyní aby to slovo tam bylo dvakrát."
Přihlásí se Anička a říká: "Tatínek hraje na čelo a violončelo."
"A nyní děti, aby to slovo tam bylo třikrát."
Hlásí se Pepíček a říká: "Maminka s tatínkem leželi čelo na čelo a prcali jen to fičelo."
Pan Oliva přistihne ve své zahradě Pepíčka, jak mu trhá třešně a začne řvát: "Počkej, já to řeknu tvému tatínkovi, až ho uvidím."
"To klidně můžete," odvětí Pepíček, "je pár větví nade mnou!"
"To klidně můžete," odvětí Pepíček, "je pár větví nade mnou!"
Zajímavosti
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva