Vtipy
Na zahradě u františkánů rostla u zdi nádherná jabloň a nesla ty nejchutnější plody. Bratři se o ni pečlivě starali, ale k čemu všechna ta práce, když většina ovoce spadla za zídku, do zahrádky dominikánů... Když tak zase jednou přišli o všechnu úrodu, rozhodli se chudí bratři tomu udělat přítrž a stěžovali si u biskupa. Biskup se rozhodl záležitost vyšetřit a navrhl teologickou disputaci. Kdo v ní zvítězí, bude moci užívat plodů. Dominikáni si zamnuli ruce a vyslali bratra knihovníka, který znal Písmo zpaměti řecky i latinsky a suverénně se pohyboval ve všech teologických oborech. V klášteře františkánů nastalo pozdvižení. Věděli, že vše je ztraceno, oni nepěstovali moudrost, ale chudobu. Nakonec se nabídl nejodvážnější: kuchař, s kulatou, téměř holou hlavou a prostorově výrazným tělem. Po nóně se sešli u biskupa. Kuchař se hned bránil, že nedovede užívat učená slova, a tak biskup nařídil, aby se disputace konala beze slov.
Začal dominikán a ukázal jablko, o něž se přeli.
Františkán vytáhl z kapsy kousek tvrdého chleba.
Knihovník vytyčil ukazovák.
Kuchař se nenechal zahanbit a natáhl dva prsty.
Dominikán přidal třetí prst.
Františkán se ukazováčkem rychle dotkl čela.
Spocený knihovník rezignovaně vztáhl ruce vzhůru.
Kuchař široce rozpažil a spokojeně se usmál.
Bylo po všem a jablka připadla františkánům. Dominikáni to nedokázali pochopit a hned se vyptávali, co se stalo:
„Jsou to mystici, bratří,“ děl knihovník. „Začal jsem dogmatickým traktátem o prvotním hříchu a poukázal na jablko hříchu, které zapříčinilo pád celého lidstva.“
Dominikáni pokyvují, že to byl vynikající začátek.
„Ale dostal mě nejvyšší kristologií, ukázal mi kousek chleba... Chápete? Chléb poslední večeře, kdy se za nás obětoval náš Pán a kdy sejmul to jablko hříchu, které jsem tam tak vyzývavě třímal. Připadal jsem si hrozně.“
Bratři kazatelé jej chápavě poplácali po ramenou.
„Zkusil jsem se bránit a přešel do útoku v neochvějných základech víry. Vsadil jsem na jistotu a začal jedním prstem: je jeden Bůh! Apeloval jsem na jednotu, unanimitas!“
Dominikáni hltali každé slovo. Skvělý smeč!
„Stejně tvrdě mě odrazil, když jemně dvěma prsty upozornil: ale má dvě přirozenosti: Božskou a lidskou.“
Dominikáni stáli bez dechu.
„V poslední chvíli jsem se vzpamatoval a hodil v sebeobraně de Deo Trino: tři prsty... Bylo to zbytečné, jen se dotkl čela a jasně mi dal najevo, že předhazuji pro lidi nepochopitelné tajemství. Skoro jako bych viděl našeho svatého Otce Augustina na břehu moře, ano, tak jsem si připadal, pošetile rozjímající o podstatě Nejsvětější Trojice.“
Dominikáni se po sobě ani nedívali.
„Vzdával jsem se a jen jsem vztáhl ruce v oslavě Boží Moudrosti: Bůh je veliký... A víte, co udělal on? Na to nadosmrti nezapomenu. Jediným gestem rozpřáhl ruce, jakoby vydechl ten entitativní atribut Boží bytnosti: Nekonečný!“
Kuchař se přiřítil, hlasitě funě, a jásal:
„Máme to! Ale hulvát to byl, ten knihovník. Hned jak jsme se sešli, vytáh’ jabko a vytahoval se s ním, že nám je všechny sežrali. To mě naštvalo, tak jsem vytáh’ starej chleba, aby se živili tím. A von začal útočit, chtěl mi prstem vypíchnout voko! Tak jsem se nedal a pohrozil mu, že mu vypíchnu vobě voči! Už asi nevěděl, jak se bránit, když mi řek’, že mi vypíchne tři voči, tak jsem se dotknul hlavy: Seš blbej nebo co? A už to vzdával, eště se sice pokusil vyhrožovat, že na nás přijdou shora a namlátěj nám, tak jsem mu jasně naznačil, ať klidně přijdou, že je nás víc. A tak to vzdal!“
Začal dominikán a ukázal jablko, o něž se přeli.
Františkán vytáhl z kapsy kousek tvrdého chleba.
Knihovník vytyčil ukazovák.
Kuchař se nenechal zahanbit a natáhl dva prsty.
Dominikán přidal třetí prst.
Františkán se ukazováčkem rychle dotkl čela.
Spocený knihovník rezignovaně vztáhl ruce vzhůru.
Kuchař široce rozpažil a spokojeně se usmál.
Bylo po všem a jablka připadla františkánům. Dominikáni to nedokázali pochopit a hned se vyptávali, co se stalo:
„Jsou to mystici, bratří,“ děl knihovník. „Začal jsem dogmatickým traktátem o prvotním hříchu a poukázal na jablko hříchu, které zapříčinilo pád celého lidstva.“
Dominikáni pokyvují, že to byl vynikající začátek.
„Ale dostal mě nejvyšší kristologií, ukázal mi kousek chleba... Chápete? Chléb poslední večeře, kdy se za nás obětoval náš Pán a kdy sejmul to jablko hříchu, které jsem tam tak vyzývavě třímal. Připadal jsem si hrozně.“
Bratři kazatelé jej chápavě poplácali po ramenou.
„Zkusil jsem se bránit a přešel do útoku v neochvějných základech víry. Vsadil jsem na jistotu a začal jedním prstem: je jeden Bůh! Apeloval jsem na jednotu, unanimitas!“
Dominikáni hltali každé slovo. Skvělý smeč!
„Stejně tvrdě mě odrazil, když jemně dvěma prsty upozornil: ale má dvě přirozenosti: Božskou a lidskou.“
Dominikáni stáli bez dechu.
„V poslední chvíli jsem se vzpamatoval a hodil v sebeobraně de Deo Trino: tři prsty... Bylo to zbytečné, jen se dotkl čela a jasně mi dal najevo, že předhazuji pro lidi nepochopitelné tajemství. Skoro jako bych viděl našeho svatého Otce Augustina na břehu moře, ano, tak jsem si připadal, pošetile rozjímající o podstatě Nejsvětější Trojice.“
Dominikáni se po sobě ani nedívali.
„Vzdával jsem se a jen jsem vztáhl ruce v oslavě Boží Moudrosti: Bůh je veliký... A víte, co udělal on? Na to nadosmrti nezapomenu. Jediným gestem rozpřáhl ruce, jakoby vydechl ten entitativní atribut Boží bytnosti: Nekonečný!“
Kuchař se přiřítil, hlasitě funě, a jásal:
„Máme to! Ale hulvát to byl, ten knihovník. Hned jak jsme se sešli, vytáh’ jabko a vytahoval se s ním, že nám je všechny sežrali. To mě naštvalo, tak jsem vytáh’ starej chleba, aby se živili tím. A von začal útočit, chtěl mi prstem vypíchnout voko! Tak jsem se nedal a pohrozil mu, že mu vypíchnu vobě voči! Už asi nevěděl, jak se bránit, když mi řek’, že mi vypíchne tři voči, tak jsem se dotknul hlavy: Seš blbej nebo co? A už to vzdával, eště se sice pokusil vyhrožovat, že na nás přijdou shora a namlátěj nám, tak jsem mu jasně naznačil, ať klidně přijdou, že je nás víc. A tak to vzdal!“
Návod na lov krokodýla
Potřebuješ na to: Rybářskej prut, aritmetický tabulky, maso na gril, gril, jablko, dvě pletací jehlice a příručku na lov jelenů.
Přijdeš k řece, kde předpokládáš výskyt krokodýla a nahodíš prut. Jenže na prut krokodýla nechytíš, takže začneš grilovat maso, abys ho přilákal. Ale než je maso ugrilovaný, tak to chvíli trvá, a aby sis zkrátil to čekání, tak si sedneš k tomu prutu, chytáš ryby a čteš si aritmetický tabulky. Jenže aritmetický tabulky jsou strašně nudný čtení, takže usneš. Mezitím se ugriluje to maso, krokodýl ho ucítí a vyleze z vody. Tam uvidí tebe jak spíš a chce tě sežrat, jenže tam uvidí ty aritmetický tabulky, tak si je začne číst, ale aritmetický tabulky jsou hrozně nudný čtení, takže usne. A kdo dřív usne, tak se i dřív vzbudí. Ty se teda vzbudíš, uvidíš vedle sebe spícího krokodýla, hrozně se vyděsíš a vezmeš jednu tu pletací jehlici a bodneš mu jí do oka. Jenže pletací jehlicí krokodýla nezabiješ, takže ten krokodýl se akorát vzbudí, nasere se a začne tě honit. A ty jak zdrháš, tak upustíš to jablko. No a jablko nepadá daleko od stromu, tak na ten strom vylezeš, počkáš si, až tě krokodýl dožene a když se za tebou na ten strom začne sápat, tak mu bodneš do druhýho oka tu druhou pletací jehlici. A krokodýl se dvěma pletacíma jehlicema v očích vypadá skoro jako jelen, takže dál postupuješ podle příručky na lov jelenů.
Potřebuješ na to: Rybářskej prut, aritmetický tabulky, maso na gril, gril, jablko, dvě pletací jehlice a příručku na lov jelenů.
Přijdeš k řece, kde předpokládáš výskyt krokodýla a nahodíš prut. Jenže na prut krokodýla nechytíš, takže začneš grilovat maso, abys ho přilákal. Ale než je maso ugrilovaný, tak to chvíli trvá, a aby sis zkrátil to čekání, tak si sedneš k tomu prutu, chytáš ryby a čteš si aritmetický tabulky. Jenže aritmetický tabulky jsou strašně nudný čtení, takže usneš. Mezitím se ugriluje to maso, krokodýl ho ucítí a vyleze z vody. Tam uvidí tebe jak spíš a chce tě sežrat, jenže tam uvidí ty aritmetický tabulky, tak si je začne číst, ale aritmetický tabulky jsou hrozně nudný čtení, takže usne. A kdo dřív usne, tak se i dřív vzbudí. Ty se teda vzbudíš, uvidíš vedle sebe spícího krokodýla, hrozně se vyděsíš a vezmeš jednu tu pletací jehlici a bodneš mu jí do oka. Jenže pletací jehlicí krokodýla nezabiješ, takže ten krokodýl se akorát vzbudí, nasere se a začne tě honit. A ty jak zdrháš, tak upustíš to jablko. No a jablko nepadá daleko od stromu, tak na ten strom vylezeš, počkáš si, až tě krokodýl dožene a když se za tebou na ten strom začne sápat, tak mu bodneš do druhýho oka tu druhou pletací jehlici. A krokodýl se dvěma pletacíma jehlicema v očích vypadá skoro jako jelen, takže dál postupuješ podle příručky na lov jelenů.
Zajímavosti
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva