Vtipy
To takhle zaučuje starý šnek mladého všem dovednostem potřebným k životu, mezi jinými taky tomu, jak přecházet bezpečně silnici:
"Musíš si vyčíhnout správnou chvíli, pak vysprintovat, abys to stihnul mezi kola, tam počkáš, až auto přejede a pak dorazíš ten zbytek, dívej se, já ti to předvedu."
Tak vyběhne, mezi kola, počká, až auto přejede a přeběhne na druhou stranu.
"A teď ty!" volá na mladého přes cestu.
Tak mladý vyběhne, tak do 1/4 silnice (mezi kola), skrčí se a křáp, je na placku! Starý šnek na druhý straně vzdychne a říká:
"To je teda smůla, tříkolka Velorex, tu jsem neviděl léta."
"Musíš si vyčíhnout správnou chvíli, pak vysprintovat, abys to stihnul mezi kola, tam počkáš, až auto přejede a pak dorazíš ten zbytek, dívej se, já ti to předvedu."
Tak vyběhne, mezi kola, počká, až auto přejede a přeběhne na druhou stranu.
"A teď ty!" volá na mladého přes cestu.
Tak mladý vyběhne, tak do 1/4 silnice (mezi kola), skrčí se a křáp, je na placku! Starý šnek na druhý straně vzdychne a říká:
"To je teda smůla, tříkolka Velorex, tu jsem neviděl léta."
Povídá Pepa Mirkovi: „Na lepší trávení piju pivo, proti nechutenství bílé víno, když mám nízký tlak, tak si dám štamprli slivovice, když ho mám naopak vysoký, tak si dám koňak, a když jsem nachlazený, tak piju rum.“
„A kdy piješ vodu?“ ptá se Mirek.
„Tak takovou nemoc jsem ještě neměl…“ odpoví Pepa.
„A kdy piješ vodu?“ ptá se Mirek.
„Tak takovou nemoc jsem ještě neměl…“ odpoví Pepa.
Přijde žena na sociálku pro podporu a přivede s sebou 15 dětí. Když vlezou do kanceláře, žena zavelí: „Pepo, sednout!“
Všechny děti se posadí. Úřednice chvíli překvapeně kouká a pak se zeptá, jak se jmenují, aby si je zapsala.
„To je jednoduché, kluci Josef a holky Josefína.“
„Opravdu?“
„Ano, hrozně to zjednodušuje život. Ráno zavelím, Pepo, vstávat!, a všichni vstanou. Když pak řeknu, Pepo, jídlo!, tak se všichni nasnídají. A takhle to jde celý den.“
„Ale co když potřebujete zavolat na jedno konkrétní dítě?“
„Zavolám ho příjmením!“
Všechny děti se posadí. Úřednice chvíli překvapeně kouká a pak se zeptá, jak se jmenují, aby si je zapsala.
„To je jednoduché, kluci Josef a holky Josefína.“
„Opravdu?“
„Ano, hrozně to zjednodušuje život. Ráno zavelím, Pepo, vstávat!, a všichni vstanou. Když pak řeknu, Pepo, jídlo!, tak se všichni nasnídají. A takhle to jde celý den.“
„Ale co když potřebujete zavolat na jedno konkrétní dítě?“
„Zavolám ho příjmením!“
Na návštěvě v muzeu se ptá průvodce dětí:
„Tak, děti, víte, jak staré jsou tyto kostry dinosaurů?“
Pepíček se hlásí: „Ano, pane průvodče! Jsou 70 milionů a šest měsíců staré!“
Průvodce se zarazí: „Jak to, Pepíčku?“
Pepíček vysvětluje: „Když jsme tu byli naposledy před půl rokem, říkal jste, že jsou staré 70 milionů let.“
„Tak, děti, víte, jak staré jsou tyto kostry dinosaurů?“
Pepíček se hlásí: „Ano, pane průvodče! Jsou 70 milionů a šest měsíců staré!“
Průvodce se zarazí: „Jak to, Pepíčku?“
Pepíček vysvětluje: „Když jsme tu byli naposledy před půl rokem, říkal jste, že jsou staré 70 milionů let.“
Zajímavosti
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva