Vtipy
Otec se vrací z práce a vidí, jak jeho tři děti sedí před domem, stále jsou v pyžamech a hrají si v blátě mezi prázdnými krabičkami od číny, které jsou rozházené po celé zahradě. Dveře od manželčina auta jsou otevřeny, stejně jako dveře do domu a nikde není ani stopa po psovi.
Muž vešel do domu a uviděl ještě větší nepořádek. Lampa byla převrácená, běhoun skrčený pod zdí. Uprostřed pokoje hlasitě hrála televize na kanálu s kreslenými pohádkami a jídelna byla zaházena hračkami a různými díly šatníku. V kuchyni to nevypadalo lépe. Ve dřezu stála hromada nádobí, zbytky snídaně rozházené po stole, lednice byla otevřená, psí žrádlo bylo vysypané na podlaze, rozbitá sklenička ležela pod stolem a u zadních dveří byla uplácaná hromádka písku.
Muž rychle vyběhl schody. Na nic nehleděl, jen hledal svou manželku. Bál se, že je nemocná, nebo se jí něco vážného stalo. Viděl jak dveřmi od koupelny prosakuje voda. Nakoukl tam a uviděl mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo a další rozházené hračky. Kilometry toaletního papíru se vinuly mezi tím vším a zrcadlo i stěny byly pomalovány zubní pastou. Rychle se otočil a spěchal do ložnice, kde našel svou manželku, ležící v posteli a čtoucí knihu.
Podívala se na něj, usmála se a zeptala se jak se měl celý den. Podíval se na ní nedůvěřivě a zeptal se: "Co se tu dnes stalo?"
Usmála se a odpověděla: "Pamatuješ si, drahý, že každý den, když se vracíš z práce, ptáš se mě 'Co si do prdele dělala dnes celý den?'"
"Ano.", odpověděl muž nejistě.
"Tak dnes jsem to neudělala."
Muž vešel do domu a uviděl ještě větší nepořádek. Lampa byla převrácená, běhoun skrčený pod zdí. Uprostřed pokoje hlasitě hrála televize na kanálu s kreslenými pohádkami a jídelna byla zaházena hračkami a různými díly šatníku. V kuchyni to nevypadalo lépe. Ve dřezu stála hromada nádobí, zbytky snídaně rozházené po stole, lednice byla otevřená, psí žrádlo bylo vysypané na podlaze, rozbitá sklenička ležela pod stolem a u zadních dveří byla uplácaná hromádka písku.
Muž rychle vyběhl schody. Na nic nehleděl, jen hledal svou manželku. Bál se, že je nemocná, nebo se jí něco vážného stalo. Viděl jak dveřmi od koupelny prosakuje voda. Nakoukl tam a uviděl mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo a další rozházené hračky. Kilometry toaletního papíru se vinuly mezi tím vším a zrcadlo i stěny byly pomalovány zubní pastou. Rychle se otočil a spěchal do ložnice, kde našel svou manželku, ležící v posteli a čtoucí knihu.
Podívala se na něj, usmála se a zeptala se jak se měl celý den. Podíval se na ní nedůvěřivě a zeptal se: "Co se tu dnes stalo?"
Usmála se a odpověděla: "Pamatuješ si, drahý, že každý den, když se vracíš z práce, ptáš se mě 'Co si do prdele dělala dnes celý den?'"
"Ano.", odpověděl muž nejistě.
"Tak dnes jsem to neudělala."
Autohavárie. Dva přátelé stoupají k nebi a Svatý Petr se ptá toho prvního:
"Tak co, jak jsi byl věrný své ženě?"
"No já jsem byl ohromně věrný, ani jednou jsem Marušce nezahnul, ani pomyšlení."
"Ano mám to tady", odpoví Petr.
"Dostaneš vilu u moře a mercedes."
"A co ty?" otočí se na druhého.
Ten vidí že to asi neobelže a tak trochu s rozpaky přizná:
"No to víš Svatý Petře, snažil jsem se, ale vždycky to taky nebylo možné."
"Nebylo to ale nejhorší", říká Petr. "Dostaneš škodovku a haciendu na pláži"
A tak si tam ti dva žili, jezdili po nebeských silnicích až se zase jednou skoro srazili. Vyběhli z auta a začli si povídat.
"Nazdar kamaráde, jak se máš?"
"No já se mám dobře, škodovka není tak špatné auto a ta hacienda. No ale koukám ty z toho mercedesu nejsi až tak nadšený."
"Ale jsem, jsem, ale včera jsem potkal svou ženu."
"To je ale báječné že se dostala taky do nebe, a jak se má?"
"Ale, jela na kole."
"Tak co, jak jsi byl věrný své ženě?"
"No já jsem byl ohromně věrný, ani jednou jsem Marušce nezahnul, ani pomyšlení."
"Ano mám to tady", odpoví Petr.
"Dostaneš vilu u moře a mercedes."
"A co ty?" otočí se na druhého.
Ten vidí že to asi neobelže a tak trochu s rozpaky přizná:
"No to víš Svatý Petře, snažil jsem se, ale vždycky to taky nebylo možné."
"Nebylo to ale nejhorší", říká Petr. "Dostaneš škodovku a haciendu na pláži"
A tak si tam ti dva žili, jezdili po nebeských silnicích až se zase jednou skoro srazili. Vyběhli z auta a začli si povídat.
"Nazdar kamaráde, jak se máš?"
"No já se mám dobře, škodovka není tak špatné auto a ta hacienda. No ale koukám ty z toho mercedesu nejsi až tak nadšený."
"Ale jsem, jsem, ale včera jsem potkal svou ženu."
"To je ale báječné že se dostala taky do nebe, a jak se má?"
"Ale, jela na kole."
Zajímavosti
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva