Vtipy pro tebe | strana 6

Co dělá činčila, když chce děti? To samé, co žena, když chce činčilu.

majdy

Přijde kovboj do saloonu a prohlásí:
"Kdo rozesměje mojeho koně, dostane 100$!"
Přihlásí se malý, hubený kovboj, po chvilce se vrátí a chce výhru. Všichni se jdou podívat a vidí, jak se kůň válí smíchy. Kovboj dostane slíbených 100$.
Protože kovboj nemůže na rozchechtaném koni odjet, dá v sázku dalších 100$ - tomu, kdo mu koně rozpláče. Opět se přihlásí malý kovboj a vyhraje. Na otázku, jak to dokázal, odpovídá:
"Rozesmál jsem ho tím, když jsem mu řekl, ze mám větší péro jak on, rozplakal jsem ho, když jsem mu ho ukázal."

jirina57

Přiběhne muž za manželkou: "Představ si, že na náměstí střílí nějaký blázen do lidí. Nechceš se tam jít taky podívat?"

majdy

Kdo nejde s námi,
jde proti nám.
Ale jsou tu i známí,
kde se to protíná.

Litarts

Povídá dívka chlapci při tanci:
"Bude mi šestnáct. Kdyby mi do toho nepřišel porod, tak jsem do tanečních chodila už vloni!"

jirina57

Vypráví dívka své přítelkyni: "Představ is, co se mi stalo. Včera jsem se na ulici seznámila s takovým sympatickým pánem, zašli jsme na dvě deci, hodinku jsme si povídali, pak mě pozval k sobě na večeři a nakonec, když jsme se loučili, mi dal kožich." "A co jsi s ním musela dělat?" vyvaluje kamarádka oči v očekávání pikantních detailů. "Skoro nic, jen jsem zkrátila rukávy."

majdy

Domýšlí si
co si kdosi
v hlavě nosí.

A pak troucí
hlavně cosi
co se nosí.

Litarts

Půvabná mladičká Francouzka navštívila New York. Právě v den, kdy jí vypršelo vízum, zjistila, že je bez peněz.
Byla v zoufalém postavení, protože neměla peníze na zpáteční cestu, a tu potkala statného námořníka, který ji učinil lákavou nabídku:
"Moje loď odjíždí dnes večer. Já vás propašuji na loď, ukryji vás, pořídím matraci, deky a budu vás zásobovat potravinami. Nebude vás to stát nic jiného, než trochu lásky."
Dívka po dlouhém váhání svolila a námořník dostál svému slibu. Propašoval ji na loď a ukryl v podpalubí. Dvakrát denně ji nosil do skrýše stravu, potěšil se s ní a zase odešel.
Dny ubíhaly a ubíhaly, pomalu se měnily v měsíce a možná by to trvalo i déle, kdyby si pozorný kapitán nepovšiml námořníka a jeho podivného chování. Potají ho sledoval, když do podpalubí odnášel dívce jídlo, počkal si, až odešel, pak nalezl skrýš a žádal od dívky vysvětlení. Ta mu s pláčem řekla všechno.
"Hm," pokýval hlavou kapitán, "šikovně vymyšleno. Ale pokládám za svou povinnost vám oznámit, slečno, že tohle je převozní pramice, která pendluje mezi New Yorkem a Richmondem."

jirina57

Vlez mi na záda,
lezeš mi na nervy.

Litarts