Vtipy, vtípky | PeopleLovePeople.com

Vtipy pro dobrou náladu

VTIPY pro potešení a dobrou náladu

Vtipy

Přijde starší paní k osamocenému chlapci a starostlivě se ho ptá."Chlapče chlapče co jsi jim zlého provedl".Chlapec povídá paní." Já jsem nic špatného neprovedl".Paní s jistotou povídá chlapci."Ne ne něco se muselo stát chlapče.Vždyť ti kluci si s tebou vůbec nehraju".Chlapec povídá".Prosím vás paní nezaclánějte mi ve výhledu já jsem golmán.

patriot01...

Medici psali písemku na téma "Popis mužského přirození." V jedné ze zadních lavic seděla dvojice mediků a ona pořád nic nepsala. On se jí ptá, proč nepíše. Ona odpovídá, že to zatím ještě nikdy neviděla a že neví, jak má začít. Medik říká, že jí to dá do ruky. Po chvíli šel kolem profesor, uviděl to a říká jí: "Okamžitě pusťte ten tahák z ruky a piště z hlavy!"

majdy

Ukaž, co umíš a já ti řeknu, kdo jsi.
I ukázal, co umí a ten mu řekl, že je to málo.
Proč, ptá se ho.
Protože jsi nepředstíral, že umíš i to, co neumíš.

Litarts

Povídají si dva kamarádi:
"Ty nemáš nepříjemnosti s manželkou, když se vrátíš domů pozdě v noci?"
"Ne. Já se s ní vždycky vsadím, že přijdu brzo, a ona má pak radost, že vyhrála."

jirina57

Řeknu ti, Sváťo, nechtěla bych padnout do rukou těm obchodníkům s bílým masem. I když by to byla sranda. Představ si, že by jeden z nich řekl: Je toho o dvacet kilo víc..., mohu to nechat?

majdy

Co řekla babička na toho robertka, co jste jí dali pod stromeček? Pámbů zaplať.

majdy

Známe se my vůbec?
Svoji podobu, hlas, svoje myšlení a projev?
I když se vidíme v zrcadle, slyšíme, když mluvíme,
tak se téměř nepoznáváme na fotografii a ze záznamu slyšíme cizí hlas.
A udiveně se pak ptáme sami sebe: toto že jsme my?

Litarts

Paní telefonuje svému známému: „Haló, Maxi!”
„Haló, neslyším vás,” odpoví jí důvěrně známý hlas.
Žena zvýší hlas: „Maxi!”
„Neslyším.”
„Maaaxiii!”
„Neslyším, mluvte hlasitěji!”
„Maaaaxiiii!”
„Co tak řvete?! Tady je záznamník!”

jirina57

Povídají si dva dříve narození:

Hele, víš co ten život hlavně je?
No?
Série protivností a zlostí.
Jak to?
Stále ti stojí něco v cestě, a když se toho zbavíš,
hned tam máš náhradníka.
Série zlomyslností.
To bude asi tím, co si zasloužíme.
Něco nás napomíná a usměrňuje, dokud živi jsme,
až nakonec skolí.
Ale dává i to, co nebolí, jít dovolí i víc povolí.
To máš pravdu, tak pojďmě do mého sklípku.

Litarts