Skotova žena umírá. Stojí při ní muž a ptá se: "Máš nějakou žádost? Ženo moje!" "Mám, stoná nemocná žena. Z komory cítím vůni šunky, dones mi ji!" "Lituji," povídá manžel, "tu ti nemohu dát, už jsem ji připravil panu faráři!"
„To byl hrozný pohřeb," chytala se za hlavu babička, když si vzpomněla na jeho průběh. Farář byl nachlazený a neustále kýchal, hrobník se opil a vykopal malý hrob a nakonec jim rakev sklouzla z popruhů jednou stranou napřed. „Ještě, že se toho děda nedožil!"