Černý humor

Držím tu nejlepší dietu!
Kupuji kamarádům nezdravé jídlo, aby ztloustli a já vedle nich vypadal hubeně!

MijáJ

Víte, jaký je rozdíl mezi těstovinami a koronavirem?
Skoro žádný. Oboje vymysleli v Číně a proslavila to Itálie.

MijáJ

Žena: „Co děláš za práci?“
Muž: „Pomáhám drogově závislým.“
Žena: „Wow, ty jsi terapeut?“
Muž: „Ne, dealer!“

MijáJ

Přijde chlapeček ze školky domů a spustí: „Mami! Kamarádi ve školce se mi smějou, že mám koronavirus!“ „Tak se na ně vykašli,“ odvětí maminka.

MijáJ

Mladík šel lesem, bylo děsné horko, a když procházel kolem krásné lesní tůňky, dostal chuť se trochu vykoupat. Ale neměl plavky. Protože široko daleko nikoho neviděl, tak si na břehu odložil oblečení a šel si zaplavat bez plavek.
Jenže zatímco byl ve vodě, přišla nějaká dívka, sedla si nedaleko jeho oblečení a začala si číst. Mladík zůstával ve vodě, protože mu bylo trapné vylézt z vody před tou dívkou jen tak neoblečený, ale za chvíli už mu byla zima a musel vylézt. Hledal tedy ve vodě, čím by se mohl trochu zakrýt, a našel tam nějaký starý hrnec. Tak si dal hrnec před sebe, aby se trochu zakryl, a vylézal z vody, a aby zakryl trapnost okamžiku, tak se zeptal: „Copak to čtete, slečno?“
Slečna odpověděla: „To je učebnice, studuji psychologii.“
Mladík se zeptal: „Psychologii? A k čemu to je?“
„No, to například pomůže poznat, co si ostatní lidé myslí.“
„To je zajímavé. A odhadla byste, co si teď myslím já?“
„No, vy si teď určitě myslíte, že ten hrnec má dno.“

MijáJ

Všichni mrazili, jen Milan Chladil.
Všichni sbírají jedlý houby, jen Zdeněk Nejedlý.
Všichni uchopili celé roucho, jen Stanislav Lem.
Všichni měli oštěpy dřevěné, jenom Jan Železný.
Já sbíral lipový květ a Karel Heřmánek.
V hospodě všichni volali Druhý chod, jenom Bolek Polívka.
Všichni dali sprint, jen Tomáš Klus.
Všichni si vyslechli osvobozující rozsudek, jen Tomáš Ortel.
Všichni pili, jen František Nepil.
Všichni ryli, jen Bohumil Hrabal.
Všichni použili kleště, jenom Zdeněk Svěrák.

MijáJ

„Co to máš na tváři?“
„To je jizva z fronty.“
„Wow! Ty jsi voják?“
„Ne! Já byl v Kauflandu...“

MijáJ

Můj prapradědeček zažil Titanik. Od samého začátku varoval lidi, že ta loď se potopí. Ale nikdo nebral jeho varování vážně. Děda pokračoval a lidi si doslova zacpávali uši, aby neslyšeli jeho varování. Teprve v posledních okamžicích, kdy dal poslední varování, byl vyhozen z kina.

MijáJ

Jedna cikánka povídá druhé: „Mému klukovi je pět a už mluví.“
Ta druhá na to: „To nic není, mému je patnáct a už sedí.“

Tatiana