Černý humor

"Pravidelne sa snažím robiť dobré skutky pre neznámych ľudí už dlhšiu dobu.
Keď som týždeň dozadu fajčil pred budovou, videl som vonku postávať obézne dievča, cca. 24-25 ročné, úplne asociálne. Začal som sa s ňou rozprávať, aj keď koktala a červenala sa jedna radosť.
"Muži sú povrchné svine".
"Ja nie som", hovorím jej.
"Ok, ale aj tak sa ti nepáčim" (nehovorím, že nemala pravdu, tučné prasiatko, 4/10 max.)
"Podľa mňa si úplne zlatá" (trošku som si nagrckal do úst)
Dala mi číslo, chvíľu sme smsk-ovali (nikto sa jej 25 rokov ani nedotkol, úplná nerdica). Rozhodol som sa si zlepšiť karmu a vytiahol som ju na večeru (žiadny McDonald, celkom drahá reštika).
Následne odvoz domov a ako sedíme v aute, úplne je nervózna. Tak ju pritiahnem, pobozkám, pohladkám jej tlsté cecky...
"Zájdeme ku tebe hore?"
"Neviem, či je to dobrý nápad, bývam s babičkou..."
"V pohode, aspoň sa zoznámim"
S babkou si hneď padneme do oka, mega zábavná, rozpráva srandičky, kým jej vnučka sedí a červená sa od hanby.
Nakoniec sme samozrejme skončili v izbe, vytrtkal som z nej dušu, že sa ešte aj susedom klepali kolená.
Asi po hodinke a pol ma udýchane zastavila, s tým, že: "Mali by sme prestať, počujem vnučku plakať v kuchyni."
Je dobré raz za čas urobiť dobrý skutok. Kebyže to robí každý, svet bude lepším miestom!

blázen29

Pan domu ma hlad.
Pta se sve choti: ,, Co bude dnes k veceri? "
Manzelka na to: ,, Nic ".
Manzel rozcilene krici: ,, Tak ja si neco udelam! ".
Otevrel okno a vyskocil.
:D

PatrikPVChill2

Dědeček se pročítá nedělní přílohou černé kroniky, když ho vyruší vnuk a ptá se: „Tak co dědo, zase na Facebooku?“

puštík

Na bráně hřbitova se objevila tato cedulka: “Prodá se málo užívaný náhrobní kámen, zvláště vhodný pro rodinu se jménem Šafrán Antonín.“

puštík

“To je strašné!“ zoufá si pan Petrželka na potápějící se lodi. Takových peněz jsem vyhodil zbytečně za rodinnou hrobku!“

puštík

“Slyšel jsem o tom, že skini zachránili Romovi život.“ “Nepovídej! A jak?“
“Přestali ho kopat.“

puštík

“Slyšel jsem, že Vám zemřela tchyně!?“ povídá v kavárně pan Lustig panu Hirschovi.
“To souhlasí.“
“A je už pochována?“ chtěl vědět Lustig.
“Ne, dal jsem ji zpopelnit.“
“Máte pravdu, jistota je jistota.“

puštík

Povídá Kohn na smrtelném loži manželce:
“Sára, jdi, obleč si ty nejlepší šaty, načeš se a namaluj. A pak sem přijď“ Žena skutečně za chvíli přijde naparáděná, jak manžel přikázal: “Prosím tě, co to má všechno za smysl?“ “Víš,“ šeptá Kohn, “až si Zubatá pro mě přijde - možná se jí víc zalíbíš ty!“

puštík

Paní Irma stůně, má všelijaké myšlenky, a tak jednoho dne překvapí chotě otázkou: “Poslechni, Oscare, slib mi, že kdyby se se mnou něco stalo, že nedáš moje šaty nosit své druhé ženě?“
“To dá rozum, že ne! Ta má přece úplně jinou figuru!“

puštík