Černý humor

Mladík šel lesem, bylo děsné horko, a když procházel kolem krásné lesní tůňky, dostal chuť se trochu vykoupat. Ale neměl plavky. Protože široko daleko nikoho neviděl, tak si na břehu odložil oblečení a šel si zaplavat bez plavek.
Jenže zatímco byl ve vodě, přišla nějaká dívka, sedla si nedaleko jeho oblečení a začala si číst. Mladík zůstával ve vodě, protože mu bylo trapné vylézt z vody před tou dívkou jen tak neoblečený, ale za chvíli už mu byla zima a musel vylézt. Hledal tedy ve vodě, čím by se mohl trochu zakrýt, a našel tam nějaký starý hrnec. Tak si dal hrnec před sebe, aby se trochu zakryl, a vylézal z vody, a aby zakryl trapnost okamžiku, tak se zeptal: „Copak to čtete, slečno?“
Slečna odpověděla: „To je učebnice, studuji psychologii.“
Mladík se zeptal: „Psychologii? A k čemu to je?“
„No, to například pomůže poznat, co si ostatní lidé myslí.“
„To je zajímavé. A odhadla byste, co si teď myslím já?“
„No, vy si teď určitě myslíte, že ten hrnec má dno.“

MijáJ

Všichni mrazili, jen Milan Chladil.
Všichni sbírají jedlý houby, jen Zdeněk Nejedlý.
Všichni uchopili celé roucho, jen Stanislav Lem.
Všichni měli oštěpy dřevěné, jenom Jan Železný.
Já sbíral lipový květ a Karel Heřmánek.
V hospodě všichni volali Druhý chod, jenom Bolek Polívka.
Všichni dali sprint, jen Tomáš Klus.
Všichni si vyslechli osvobozující rozsudek, jen Tomáš Ortel.
Všichni pili, jen František Nepil.
Všichni ryli, jen Bohumil Hrabal.
Všichni použili kleště, jenom Zdeněk Svěrák.

MijáJ

„Co to máš na tváři?“
„To je jizva z fronty.“
„Wow! Ty jsi voják?“
„Ne! Já byl v Kauflandu...“

MijáJ

Můj prapradědeček zažil Titanik. Od samého začátku varoval lidi, že ta loď se potopí. Ale nikdo nebral jeho varování vážně. Děda pokračoval a lidi si doslova zacpávali uši, aby neslyšeli jeho varování. Teprve v posledních okamžicích, kdy dal poslední varování, byl vyhozen z kina.

MijáJ

Jedna cikánka povídá druhé: „Mému klukovi je pět a už mluví.“
Ta druhá na to: „To nic není, mému je patnáct a už sedí.“

Tatiana

„Jéé, ten vzduch tak krásně voní jarem!“
„Ano, právě umývám nádobí.“

MijáJ

Sedí dva kanibalové v kavárně, a ten jeden říká: „Hej, dáš si Turka?“

MijáJ

A: „Kolik vážíš?“
B: „S brýlemi 120 kg.“
A: „A bez brýlí?“
B: „To nevím, bez brýlí nevidím na váhu.“

MijáJ

To takhle jednou král Karel IV. s Buškem z Velhartic zasedli k dubovému stolu, jak bylo jejich zvykem, a král řekl: „Bušku, uděláme si malou oslavu, dneska mám svátek.“
Bušek namítl: „Ale dnes není Karla!“
A král odpověděl: „Ale je čtvrtýho!“

MijáJ