Černý humor

U soudu : Babičko, tak nám povězte, jak se to všechno seběhlo?
Babička : No, jdu takhle parkem, sluníčko krásně svítilo a hřálo, tak
jsem se posadila na lavičku. Po chvilce šel kolem mladík, takový
pohledný, a sedl si ke mně. Po minutě se přisunul blíž a vzal mne kolem
ramen. Žalobce : Bylo vám to nějak nepříjemné ? Babička : Ne,
vzpomínala jsem, jak to bylo krásné, když jsem ještě byla mladá.
Soudce : A co bylo dál? Babička : Potom mi začal jednou rukou rozepínat
halenku a když jsem se nebránila, tak mi druhou začal sunout pod sukni ke
kalhotkám. Když už se mně tam málem dotknul, pustil mne a zakřičel:
"Apríl !" Tak jsem ho zabila, hajzla jednoho!!!

jirina57

Římský císař Caligula promlouvá ke svým nejstatečnějším: "Gladiátoři, dneska budete mít zápas ve vodním pólu. Mužstvo, které vyhraje, dostane svobodu!"

"Velký císaři, náš pane, a jak poznáme soupeře?" ptá se jeden z gladiátorů.

Caligula se na něj hezky usměje a povídá: "Snadno, červené čepičky budou mít...

...krokodýli..."

Seru tu na to

Na hřbitově hrobník kope hrob a nalezené kosti ukládá do uzlíčku.
Lebku potom nezme do ruky a přemýšlí:
"Být či nebýt?"
"Žít či nežít?"
Náhle přijede pohřeb, z auta vystoupí panímáma, jde k hrobníkovi
a pustí se do něho:
Hele, tenhle hrob je náš, ten jste vykopal pro naše ostatky,
vy si pro svoje vykopejte jiný.
Hrobník jí na to odpověděl:
"Být či nežít?"
"Žít či nebýt?"
"Být či žít?"
"Nebýt či nežít?"
"Být a pít."

Litarts

Kolik králíků se vejde do podprsenky?Asi hodně,když se tam vejdou i kozy!

Peter.Melon

JIstá Greta ze Švédska: "Tatííí, kdy už bude ta Amerika?
"Nekecej a pádluj!"

Bororo

Rozhodne se Ježíš Kristus, že najde svého otce Josefa. Chodí po kraji, až nakonec dojde k malému domku, u kterého stojí postarší muž a hobluje trám. Ježíš se s ním dá do řeči a svěří se mu, že hledá otce.

"Já také před časem ztratil syna,“ odpoví mu muž.

"Můj otec byl tesař,“ řekne Kristus.

"To je zajímavé, já jsem taky tesař,“ odpoví muž.

Stojí tak proti sobě, dívají se jeden druhému do očí, až jim v nich zableskne poznání.

"Otče!“ Zvolá Kristus.

"Ty jsi vyrostl, ...Pinokio!“

Seru tu na to

Měl boty s hluboce prořezávanou podrážkou a do něčeho šlápl.
Přitom ale měl před sebou mnohakilometrovou cestu autobusem.
Zděšen tak, otíral botu o trávník, jak jen mohl, vyškrabával výřezy v podrážce, ale marně.
Musel tak nastoupit do autobusu, další mu jel až za několik hodin. Stejně by se toho úplně nezbavil, a tak se musel smířit se svým osudem. Sedl si dozadu, neboť autobus byl ještě prázdný, a začal trpět.
Bus se zaplnil cestujícími a rozjel.
Ale co to, co se to tu šíří za libou vůni? Lidé se ohlížejí jeden na druhého, až se kdosi ozval: tady je cítit h...o! A skutečně!
Nakonec se všichni otočili na pána vzadu v podezření, že to on.
Ten nevěděl co s nohama, rukama a upřeně hleděl do okna.
Co teď, přede mnou 150 kilometrů, jak já to přežiju?
Ale paní, co seděla vedle něho, ho uklidňovala:
To je přece lidské, na příští zastávce si vystoupíte a vyhledáte nejbližší toaletu.

Litarts

Ve vlaku vedle sebe sedí dvě dívky. Jedna drží v ruce knížku se zažloutlými stránkami a čte básně Erbenovy Kytice. Ta druhá zase "listuje" prstem na monitoru svého mobilu. Ale jen tak znuděně "listuje nahoru a dolů" a u ničeho se déle nezastaví. Ta, co čte Erbenovy básně zase čte a čte a nemůže se od četby odtrhnout.
Ta s mobilem to již nevydržela a ptá se dívky vedle: "tohle tě baví"?
Ta se na ni nechápavě podívá a odpoví: "proč mě rušíte, je to krásná poezie", co čtete vy?".
"Já nic, jen listuji, ale mám iPhone". Co máš ty, jakousi starou knížku? Směšné."

Litarts

Kam jdete s tím zahradním nářadím a s tou kyticí?
Na hřbitov.
Vy jste se snad zbláznila, na to máte ještě čas.

Litarts