„Mamí, podívej, jakého máme sněhuláka!” „No ten je nádherný, a jak to, že mu drží tak pěkně ručičky od těla?” „No to je tím, že jsme do něj zaplácali tatínka, jak jsme ho našli zmrzlého na zahradě.”
Co to tam v dálce na nebi letí, ptá se synek svého otce - hvězdáře. To je jen kámen, kterému se říká meteorit. Ale to nic není, až sem doletí, tak se odsud vypaříme.
Jablko nepadá daleko od stromu, ale tohle se zakutálelo dál. Omylo se v potoce a odplavalo. Uplynuly roky a matka, která již odložila svoji pochybnou živnost, dostala dopis od syna: Drahá maminko, jsem řeholníkem, a i ty buď s bohem.