Černý humor

Měl krásný pohřeb.
Měla ho tak ráda, že mu nechala zazpívat i naši hymnu:
"Zde domov můj,
zde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled.
A to je ta krásná země,
země česká, domov můj."

Litarts

Na úřadu práce:
Kdo jste a odkud přicházíte?
Já jsem trestanec, po dvaceti letech propuštěný na svobodu.
A to hledáte práci?
Hledám, ale něco takového, co by mě zase vrátilo zpátky.

Litarts

Sedí manželka dvě hodiny na chodbě před operačním sálem.. Po strašně
dlouhý době se otevřou dveře a na chodbu vstupuje unavený a smutný
chirurg. Pomalu si přisedne k zhroucené manželce a tichým hlasem říká:
" Dělali jsme co jsme mohli, ale váš muž upadl do kómatu." Manželka
vytřeští oči a ptá se: "Co já teď budu dělat ??"
Doktor: " No, budete se muset o něj denně starat... každý dvě hodiny ho
otáčet, aby neměl proleženiny, krmit ho hadičkou s umělou výživou, vyměňovat
mu pleny, když se pomočí a umývat ho, když se pokálí...budete na něj muset
vlídně mluvit, protože je možné, že všechno vnímá a on se třeba za dvacet
let z kómatu probere, usměje se na vás a může do něj znova ihned upadnout
na dalších pár let... Ženská mezitím zežloutla, zfialověla, zezelenala
a totálně se rozklepala. Doktor ji kamarádsky obejme kolem ramen a
říká: "Nebojte se, dělám si p***l...samozřejmě zemřel.."

jirina57

Nejčastější věty před smrtí.
A teď mě vyfoť na té skále.
Zprava dobrý!
Zmlátíme ho, vždyť je sám.
Neboj, není nabitá.
Hoď mi sem to kladivo!
Divné, cítím plyn, rozsviť!
Pejsku, pojď sem!
Od čeho je tenhle drát?
Brzdy jsou hotové, jdu je vyzkoušet.
Mohla byste mi přidat té vynikající houbové omáčky?
Tady je silný led, to přejdeme.
Neboj, ty bobule jsou jedlý.
Hele, stopař, vezmeme ho.

jirina57

Byl choroboplodný zárodek.
Přišla do jiného stavu i onemocněla.

Litarts

Lidská populace se enormně rozrůstá a přibývá méně vnímavých lidí.
Jestli i více vnímavých, úměrně k tomuto růstu, je otázka.
Pakliže ne, potom lidstvo věda nespasí.

Litarts

Chlápek jde takhle za dřevěnou ohradou od blázince a slyší, jak uvnitř mnoho hlasů skanduje: "Třináct, třináct!" Protože je zvědavý, nakoukne dírou dovnitř. Někdo ho píchne do oka, on zařve a zevnitř se najednou ozývá: "Čtrnáct, čtrnáct!"

majdy

Nejsem rasista ale je normální být bílej.

mkk

Povídá jeden starý pán druhému na lavičce v parku:
Tak já ti teda nevím, ten život je ale prevít. Samá otrava!
Narození!
Ještě, že nevím, co to bylo, prý jsem řval, jako kdyby mě na nože brali!
Dětství!
Furt, to nesmíš, to musíš, to můžeš!
Školy!
Samé učení, mučení!
Práce!
Do práce, makej, z práce!
Do práce, makej, z práce!
Manželství!
Taky, samá povinnost, to nesmíš, to můžeš.
Nemoci!
Achichouvej!
Stáří!
Škoda mluvit!
Smrt!
To nikdo neví, co to je. Tak, to bude asi něco podobného jako narození, ale bez toho ostatního.

Litarts