Černý humor

Měl boty s hluboce prořezávanou podrážkou a do něčeho šlápl.
Přitom ale měl před sebou mnohakilometrovou cestu autobusem.
Zděšen tak, otíral botu o trávník, jak jen mohl, vyškrabával výřezy v podrážce, ale marně.
Musel tak nastoupit do autobusu, další mu jel až za několik hodin. Stejně by se toho úplně nezbavil, a tak se musel smířit se svým osudem. Sedl si dozadu, neboť autobus byl ještě prázdný, a začal trpět.
Bus se zaplnil cestujícími a rozjel.
Ale co to, co se to tu šíří za libou vůni? Lidé se ohlížejí jeden na druhého, až se kdosi ozval: tady je cítit h...o! A skutečně!
Nakonec se všichni otočili na pána vzadu v podezření, že to on.
Ten nevěděl co s nohama, rukama a upřeně hleděl do okna.
Co teď, přede mnou 150 kilometrů, jak já to přežiju?
Ale paní, co seděla vedle něho, ho uklidňovala:
To je přece lidské, na příští zastávce si vystoupíte a vyhledáte nejbližší toaletu.

Litarts

Ve vlaku vedle sebe sedí dvě dívky. Jedna drží v ruce knížku se zažloutlými stránkami a čte básně Erbenovy Kytice. Ta druhá zase "listuje" prstem na monitoru svého mobilu. Ale jen tak znuděně "listuje nahoru a dolů" a u ničeho se déle nezastaví. Ta, co čte Erbenovy básně zase čte a čte a nemůže se od četby odtrhnout.
Ta s mobilem to již nevydržela a ptá se dívky vedle: "tohle tě baví"?
Ta se na ni nechápavě podívá a odpoví: "proč mě rušíte, je to krásná poezie", co čtete vy?".
"Já nic, jen listuji, ale mám iPhone". Co máš ty, jakousi starou knížku? Směšné."

Litarts

Kam jdete s tím zahradním nářadím a s tou kyticí?
Na hřbitov.
Vy jste se snad zbláznila, na to máte ještě čas.

Litarts

Pokud se někdy ztratíte v lese...,

...kompas vám pomůže ztratit se vždy...

...více na sever...

Seru tu na to

Babička přechází vozovku a policista na ni volá:
paní, po přechodu!
Dávno již synáčku, dávno.

Na pomníku velkého antického filosofa Sokrata bylo možné přečíst dva nápisy.
Pod sochou byl na soklu vytesán a pozlacen jeho slavný výrok: "Vím, že nic nevím".
A pod ním pak sprejem připsán výrok: "ale já vím svoje, Franta".

Litarts

Potkají se dva a ten jeden kvílí bolestí, kterou si způsobuje sám tím, že se holí tluče do nohy.
Ten druhý si zase rukou klepe o čelo a udiveně se ho ptá: co blázníš, vždyť tě to musí hrozně bolet.
A sebetrýznitel mu odpovídá: to ano, ale představ si tu slast potom, když to přestává.
Bez bolesti nejsou radosti!

Přijde Pepíček domů ze zvláštní školy a maminka se ho ptá: tak copak vám paní učitelka dnes pěkného povídala?
Plakala.
A proč plakala?
Zpívali jsem.
A co jste zpívali?
Áž nás bůdou mílíóny...

Litarts

Víte kolik lidí zařvalo v Chernobylu?
.
.
.
.
Přece jen dva.
Jeden : Vypni to!
a druhý: Nejde to!!!

JankoN

Honza už to v životě dlouho nedává.

Tak teď stojí na mostě, na krku má provaz, na konci provazu uvázaný balvan.

A jak tak odpočítává od deseti k jedné, zaslechne pořádný rámus.

Řítí se k němu nějaká žena a křičí na něj: "Počkejte, neskákejte, ...počkejte!"

Doběhne až k němu, strčí mu do rukou pytel od brambor a celá udýchaná praví:

"Tu máte, vezměte s sebou koťata."

Seru tu na to

Víte jaký je rozdíl mezi černým, brutálním a morbidním humorem?
Černý: Deset cikánů v jedné popelnici.
Brutální: Jeden cikán v deseti popelnicích.
Morbidní: Deset popelnic v jednom cikánovi.

Troppy