Zbláznila se, povídá manžel, když ji přivezli na psychiatrii. Koupila si beránka, přivedla ho k nám domů a pořád ho prosila: Beránku otřes se!!! A co na to beránek? Béééééééééé... Otřesné a přesné, dodal psychiatr.
Promiňte, pane doktora, nesměle namítá pacient, ale na středisku paní doktorka stanovila zcela jinou diagnózu mé choroby. Z toho si nic nedělejte, milý pane, mávne rukou přednosta oddělení, však pitva ukáže, že pravdu jsem měl já.
Přijde k lékaři a hned na něho spustí: Hele, doktore, mně je furt blbě! Potřebujete neschopenku? No jasně! Lékař ho jen tak zběžně prohlédne a praví: No, necháme to, vy budete žít dlouho, kde nic není, tam ani smrt nebere.
Tak jakou diagnózu bychom pacientovi napsali, pane kolego, ptá se psychiatr. Já bych to nazval "paranoidní animální deviací". Přiřazování lidských vlastností různým zvířatům, ale bez jakékoliv logiky i pomyslné příbuznosti.
Paní Kropáčková přijde s chrupem k zubaři, posadí se do křesla a mluví a mluví. Doktoru Špičákovi dojde trpělivost a tak praví: "Prosím vás, milá paní, zavřete hubu a otevřete ústa."
Strýc Cyril si přišel pro brýle. Doktor mu ukazuje jedno písmeno za druhým, ale pacient stále nic. Konečně lékař volá: "Člověče, umíte vy vůbec číst?" "To je ale hloupá otázka," na to Cyril, "kdybych uměl číst, nepotřeboval bych brýle!"