Kameňáky

Muzikanti měli nějakou akci.
Jeden z muzikantů, Pepa si donesl na svačinu jelítko.
Kolegové se smluvili, že mu část obsahu jelita vymačkají a nahradí jej hovnem.
Krásně jelítko napěchovali a vytvarovali,zašpejlovali a čekali na pauzu.
O pauze všichni plnou hubou žrali guláš, akorát Pepa nic.
Tak Pepu popichujou,a proč prý nic nejí. ,,Ty sis snad k jídlu nic nepřines?
Ale jo,povídá Pepa.Donesl jsem si jelítko,dal jsem si ho ohřát do toho vašeho guláše a ono se mi rozvařilo...... "

jirina57

Kosmonaut obletí kus vesmíru a po určité době se zase vrátí na Zemi. Je ale velmi udiven, že tu nic nepoznává. Potká jednoho člověka, který je mu sice velmi podobný, ale něčím se i od něho odlišuje, a ptá se ho:
Jsem tady na Zemi?
Ten mu sice příliš nerozuměl, ale částečně ano, proto odpověděl, že ano.
Kosmonaut mu zase povídá, že přiletěl z vesmíru a ukazuje na svoji loď.
Ten se chytne za hlavu a utíká pryč, volaje:
Mimozemšťan, zachraň se kdo můžeš.
A hned se sjížní spousta lidí ve zvláštních dopravních prostředcích, protože raketa byla somozřejmě sledována a nebohého zemšťana-mimozemšťana fotografují a filmují.
Jeden z nich si dodá odvahy, přistoupí k němu a ptá se ho:
Odkud jste přiletěl? A pohyby rukou ukazuje, nač se táže.
Já jsem v roce 2070 odletěl ze Země a zase se vrátil zpět.
Cože, tak vy jste člověk pozemský z 21. století? My nyní žijeme v roce 2458. Tak to jste tedy unikátní historická vzácnost, jediný žijící člověk, který se narodil v 21. století.
V tu chvíli se ale kosmonaut probudí ve své kosmické lodí, mířící ke hvězdám, a oddychne si.
No to jsem rád, že nejsem na Zemi, tam bych byl živou mumií, stal bych se vědeckým exponátem a skončil v muzeu vycpaných figurín.

Litarts

Kam jdeš?
Já, nikam.
A proč tam jdeš?
Podnikám.
A v čem podnikáš?
Já, v ničem.

Litarts

Dnes je mé dceři 18 a já jsem na tento den čekal velmi netrpělivě.Je to totiž den poslední platby alimentů její matce na dceřinu výchovu.Zavolal jsem své dceři, aby si poslední platbu vyzvedla osobně.Dceruško, chtěl bych, abys tyto podělané peníze předala své podělané matce a řekla jí, že to jsou poslední peníze, které ode mne ve svém podělaném životě dostává.A rád bych, kdybys mi popsala, jak se ta baba tvářila, když jí to řekneš...Dcera odešla a já čekal, co mi zavolá. Po nějaké době mi vzkázala: Máma taky čekala na tenhle den netrpělivě, protože ti chtěla oznámit, že nejsi můj otec.

jirina57

Ty jsi blbej jak křivej patník, povídá jeden druhému.
Jak křivej patník, a to je jak?
Ještě jsi neviděl křivej patník?
No viděl, a že bych byl až tak blbej?
Jo, až tak, zaraženej a křivej.

Litarts

Sedí dva chlapi v hospodě a jeden povídá: "Ty, hele, Josefe, když ti píchám tvojí starou, to jsme jako švagři?"
"Ne, to jsme si kvit."

jirina57

Lítám, lítáš, lítá,
lítáme, lítáte, lítají.
Kdo?
Všichni.
Kam?
Tam a zpět.
Proč?
Závodí s větrem.
A co na to vítr?
Ha, ha, ha.

Litarts

Hele, povím ti vtip,
ty jsi můj typ.

Litarts

Chlápek strčil hlavu mezi dveře holičství a zeptal se,
„Jak dlouho budu čekat na ostříhání?“
Holič se rozhlédl po místnosti plné zákazníků a řekl:
„Asi tak dvě hodiny.“
Chlápek odešel, toho dne se ale již nevrátil.

O několik dní později, stejný chlápek strčil hlavu mezi dveře a zeptal se:
„Jak dlouho budu čekat na ostříhání?“
Holič se rozhlédl po místnosti a řekl:
„Asi tak tři hodiny.“
Chlápek opět odešel, a zase se toho dne již nevrátil.

O týden později, stejný chlápek strčil hlavu mezi dveře a zeptal se:
„Jak dlouho budu čekat na ostříhání?“
Holič se rozhlédl po místnosti a řekl:
„Asi tak půldruhé hodiny.“
Chlápek odešel.

Holič se obrátil na svého kamaráda:
„Hej, Bobe, mohl bys pro mě něco udělat ? Běž za ním a zjisti, kam jde.
Stále se ptá, jak dlouho musí čekat na ostříhání, nikdy se ale nevrátí.“
Bob se za chvíli vrátí do holičství a hystericky se směje.
Holič se jej zeptá: „Tak kam jde, když odsud odejde?“
Bob se na něj podívá, utře si slzy a řekne:
„K tobě domů!

jirina57