Na trhu. Kůpte si roušku, nabízí své zboží prodavačka. Bílou, barvenou, zdobenou i černou. Přistoupí k ní jeden pán a ptá se: Máte i plechovou? A proč takovou? Pro manželku, na hubu plechovou.
Dva hodnotí současnou krizovou situaci. No, teď se všichni akorát navzájem straší, povídá jeden. Copak to, povídá druhý, ale policajti to mají složité. Na jedné straně honí občany, kteří nenosí roušku, a na druhé straně teď nikoho nepoznají.
Dva rybáři, každý na jednom břehu řeky, chytají ryby a ani ťuk. Konečně se jednomu z nich potopí splávek, rybolovec zasekává a po delším boji vytahuje na břeh krásnou, vnadnou mořskou pannu. Chvíli si ji prohlíží a pak ji znechuceně hází zpět do chladivých vln. ,,Proč?" volá kolega z druhého břehu říčního toku. A tu se mu dostane zklamané odpovědi: ,,A jak!"
Povídají si dva rouškovanci, kteří v tomto ohledu dali přednost šátkové módě. Víš, čeho já teď velmi lituji? Že jsem si nezachoval ten červený pionýrský šátek, který jsem nosil jako kluk na bílé košili. Tenkrát jsem byl jedním z mnoha, teď bych ale byl originál.