Kameňáky

Psát vtipy znamená být vtipným
pro toho, kdo se dovtípí.

Litarts

Přijde kovboj do saloonu a prohlásí:
"Kdo rozesměje mojeho koně, dostane 100$!"
Přihlásí se malý, hubený kovboj, po chvilce se vrátí a chce výhru. Všichni se jdou podívat a vidí, jak se kůň válí smíchy. Kovboj dostane slíbených 100$.
Protože kovboj nemůže na rozchechtaném koni odjet, dá v sázku dalších 100$ - tomu, kdo mu koně rozpláče. Opět se přihlásí malý kovboj a vyhraje. Na otázku, jak to dokázal, odpovídá:
"Rozesmál jsem ho tím, když jsem mu řekl, ze mám větší péro jak on, rozplakal jsem ho, když jsem mu ho ukázal."

jirina57

Kdo nejde s námi,
jde proti nám.
Ale jsou tu i známí,
kde se to protíná.

Litarts

Domýšlí si
co si kdosi
v hlavě nosí.

A pak troucí
hlavně cosi
co se nosí.

Litarts

Půvabná mladičká Francouzka navštívila New York. Právě v den, kdy jí vypršelo vízum, zjistila, že je bez peněz.
Byla v zoufalém postavení, protože neměla peníze na zpáteční cestu, a tu potkala statného námořníka, který ji učinil lákavou nabídku:
"Moje loď odjíždí dnes večer. Já vás propašuji na loď, ukryji vás, pořídím matraci, deky a budu vás zásobovat potravinami. Nebude vás to stát nic jiného, než trochu lásky."
Dívka po dlouhém váhání svolila a námořník dostál svému slibu. Propašoval ji na loď a ukryl v podpalubí. Dvakrát denně ji nosil do skrýše stravu, potěšil se s ní a zase odešel.
Dny ubíhaly a ubíhaly, pomalu se měnily v měsíce a možná by to trvalo i déle, kdyby si pozorný kapitán nepovšiml námořníka a jeho podivného chování. Potají ho sledoval, když do podpalubí odnášel dívce jídlo, počkal si, až odešel, pak nalezl skrýš a žádal od dívky vysvětlení. Ta mu s pláčem řekla všechno.
"Hm," pokýval hlavou kapitán, "šikovně vymyšleno. Ale pokládám za svou povinnost vám oznámit, slečno, že tohle je převozní pramice, která pendluje mezi New Yorkem a Richmondem."

jirina57

Vlez mi na záda,
lezeš mi na nervy.

Litarts

Piš co víš,
co nevíš
spíš, když
jsi myš
či hlemýžď,
blíž v svou skrýš.

Litarts

Rod "člověk" má dva druhy, muže a ženu, a mnoho jejich odrůd.

Litarts

Hlouček lidí a všichni s mobilem. Několik jich ho má před sebou, další na uchu, jiný zase v hodinkách nebo s mobilním sluchátkem v uchu.
Pozoruje je občan bez mobilu a povídá jim:
To je skutečnost, nebo se mi to jen zdá? Co je cílem této techniky, sloužit člověku, nebo si ho úplně podmanit a zotročit? Člověk sobě, nebo proti sobě?
Ten se sluchátkem v uchu si vyndá sluchátko z ucha a povídá:
Co to kecáte, já jsem vás vůbec neslyšel.
Ale nic, odpoví ten bez mobilu, já si jen tak povídám sám pro sebe.

Litarts