Již druhý den jde pouští,
a dochází mu jídlo, voda.
Kolem všude dokola,
daleko a široko,
jen písčitá poušť hlodá.
Tu před sebou spatří,
zavátou lebku lidskou.
Zastaví se a přemýšlí:
Být či nebýt,
není co jíst a pít.
Kam dále jít,
nebo tu bídně zajít?
I v naději na pomoc blízkou,
kráčí dál a již nemyslí.
Nad hlavou mu krouží,
hejno lačných supů.
Jak pouští tou se plouží,
i nadává si do hňupů.
Probudí se a žena na něj spustí:
Tak, to se budeš divit, nahrála jsem ti to!
Máš se tady špatně?
Však bude ti to líto!
Nesytíš se vydatně?
Ty máš v hlavě poušť,
vždyť tady všeho houšť,
zhurta do něj hustí.
PeopleSTAR (1 hodnocení)