Stoupal vzhůru, tak stále výš,
až se již ztrácel v nebesích.
Kde, jakoby našel svou skrýš,
odpoután od poměrů psích.
Co to blábolíš, zavrčí na něho žena.
Neslyšíš, skládám báseň.
Ale toho se nenajíš, já vařím oběd.
Nejen chlebem živ jest člověk,
ale i nebem vždy opět.
Promiň, dělala jsem si legraci,
oběd vařím pro sebe.
Ty jdi si pro chleba, v akci.
až se již ztrácel v nebesích.
Kde, jakoby našel svou skrýš,
odpoután od poměrů psích.
Co to blábolíš, zavrčí na něho žena.
Neslyšíš, skládám báseň.
Ale toho se nenajíš, já vařím oběd.
Nejen chlebem živ jest člověk,
ale i nebem vždy opět.
Promiň, dělala jsem si legraci,
oběd vařím pro sebe.
Ty jdi si pro chleba, v akci.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Hlavně ne ohavně,
p...
Hlavně ne ohavně, právně prohraně. Pokud však prohnaně, pro kult tak vně, mravně...
Víš co děláš, když s...
Víš co děláš, když spíš? To, co sním. To se ti jen zdá, ale co děláš, když nic n...
Prasátka to byla ta ...
Prasátka to byla ta malá, vietnamská. No, zkrátka milá a pomalá, hned láska....
Hlavně ne ohavně, právně prohraně. Pokud však prohnaně, pro kult tak vně, mravně...
Víš co děláš, když s...
Víš co děláš, když spíš? To, co sním. To se ti jen zdá, ale co děláš, když nic n...
Prasátka to byla ta ...
Prasátka to byla ta malá, vietnamská. No, zkrátka milá a pomalá, hned láska....
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva