Vtipy o důchodcích

Povídají si dva dříve narození:
Hele, necítíš se ze všeho už tak trošku unavený,
i sám ze sebe?
To víš, že jo, i sebe mám už nad hlavu.
Nad hlavu? Já po krk.
Po krk, a jak to děláš?
Musím ještě myslet na ženu,
jak ji zaženu,
a ona zase mě, mě, mě.

Litarts

Paní Čubíčková, už jste to slyšela: prý i v našem Domově důchodců otevřou ten erotický masážní salon. Nepovídejte! - A budou mít na to chlapi peníze? Určitě. Bude to ten second hand.

majdy

Z BUCOUCNOSTI...
Jedu domů vlakem z práce, je mi 73 let (o řidičák jsem již přišel jako zdravotně nezpůsobilý). Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s berlemi, vystupuji. Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko. To pravé mně vypíchl 70-ti letý oční chirurg při odstraňování šedého zákalu, když se mu třásly ruce, protože měl Alzheimera. Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku. Nádražní halu hlídá poloslepý policista podpírán dvěma hluchými kolegy. Vycházím ven a jdu na tramvaj, řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, protože trpí ztrátou paměti. Vystupuji a mám hlad, v restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří dostat kuchaře z kómatu. Objednávám si pivo, kterého číšník kvůli třesu rukou půlku vylije, než dojde k mému stolu. Chci zaplatit, ale číšník nerozezná stovku od tisícovky! Jdu domů, tam se mě ptají mé děti ve věku 48 a 50 let, jestli bych jim nemohl najít nějakou práci? Ne, děti moje, na to jste ještě příliš mladí. Večer jdu do Národního divadla na Labutí jezero. Představení je hned v prvním dějství zrušeno, protože 68-mi letá baletka, představitelka hlavní role, padá a láme si krček kyčelního kloubu. Vracím se domů. Odložím obě protézy. Pustím televizi a sleduji celostátní oslavy narozenin prezidenta Kalouska, který se k naší radosti v plné síle, zdraví a svěžesti dožívá 120 let.

jirina57

V DOMOVĚ DŮCHODCŮ:
Paní Fanynko, proč jste se rozešla s tím Piskořem ze třetího patra? Doslechla jsem se, že je maniak. Proboha, paní, a neříkali kardiak?!

majdy

Pan Polák telefonuje v obýváku známému na mobil, ale nemůže se dovolat. "Kurňa, jak to, že to ten Karel pořád nezvedá?!" rozčílí se.
Manželka s pochopením odvětí: "Možná bys měl položit ten ovladač na televizi."

jirina57

,,Kdo je blbý, je ztracený. Řekl dědeček a už ho více nenašli."

jirina57

"Obžalovaný uvědomujete si, že Vás žaluje 45 žen o určení otcovství?"
"Ano pane soudce."
"A kolik Vám je proboha let?"
"Devadesát."
A jak jste to ve vašem požehnaném věku mohl vlastně zvládnout?"
"Mno, já mám kolo."

jirina57

Babička vypráví:
Seděla jsem v čekárně svého nového zubaře a prohlížela si to tam. Zahlédla jsem i diplom, který uváděl celé jméno svého majitele. Najednou jsem si vzpomněla - vysoký, hezký, tmavovlasý kluk stejného jména se mnou chodil na gympl - už je to nějakých 40 let. Že by to byl tentýž chlapík, na kterého jsem tehdy měla tajný zálusk? Když jsem ho však uviděla, rychle jsem podobné myšlenky zahodila. Tento téměř plešatý, prošedivělý muž s vrásčitým obličejem, ten byl příliš starý, než aby mohl tehdy být mým spolužákem!
Nebo - že by?
Poté, co mi prohlédl zuby, jsem se ho zeptala, jestli nechodil na gymnázium Klementa Gottwalda.
"Ano. Ano, chodil jsem tam. Byl jsem jedním z nejlepších," zapýřil se.
"A kdy jste maturoval?" zeptala jsem se.
Odpověděl: "V šedesátém šestém. Proč se ptáte?"
"Tak to jste byl v mé třídě!" prohlásila jsem nadšeně.
Pozorně si mě začal prohlížet. A pak se ten hnusný, starý, vrásčitý chlap zeptal:"A co jste učila?"

jirina57

Jde babka do kostela, ale vzpomene si, že zapomněla vypnout sporák a tak se alespoň pomodlí:
"Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mou dvouplotničku a přepni ji ze šestky aspoň na jedničku."

jirina57