Vtipy o důchodcích

Důchodci se seznámí na inzerát:
A jak by sis tu lásku představoval?
No, každý ve svém, ty bys jednou za 14 dní ke mně přijela, dali bychom si packu a pusu a ty mi v bytě udělala to, v čem máš mnohem větší, celoživotní praxi.

Litarts

Povídají si dva starší, osamělí páni:
Jakpak ty a ženy?
Kde nic tu nic.
A co v noci?
No, mívám erotické sny, ale když má přijít to nejlepší, tak se vždycky probudím.
To já taky, prostě na tu koncovku už není, ta nám uletí do prázdnoty stavu bdělého.

Litarts

Povídá jeden starouš druhému:
Hele, ty už jsi jen takových pár odpadků.
Có?
Že je ti už pár pátků.
No jó!

Litarts

MEZI DŮCHODCI: Pane kolego, co ve vás probouzí pohled na mladou dívku? Bohužel, už jenom krásné vzpomínky.

majdy

Ahoj, kam tak spěcháš?
Do práce, do práce!
Ty, starý důchodce a do práce?
Jakýpak důchodce, já pořád dělám.
A jak to děláš, že pořád děláš?
Tak, že pořád dělám, ne jak ty,
který nedělá, nebo dělá, že dělá.
Já už dávno nedělám.
A pročpak?
Jsem důchodce.
A to neděláš proto, nebo už nemůžeš dělat?
Mohl bych ještě, ale nechce se mi už dělat.
Tak mě nezdržuj a dělej, aby ses z toho nepodělal.

Litarts

Zákazník si v drogérii kupuje zubní pastu.
„Malou nebo velkou?” ptá se prodavač.
„Stačí malá, polovina zubů už mně beztak vypadala!”

jirina57

Povídají si dva dříve narození:
Hele, necítíš se ze všeho už tak trošku unavený,
i sám ze sebe?
To víš, že jo, i sebe mám už nad hlavu.
Nad hlavu? Já po krk.
Po krk, a jak to děláš?
Musím ještě myslet na ženu,
jak ji zaženu,
a ona zase mě, mě, mě.

Litarts

Paní Čubíčková, už jste to slyšela: prý i v našem Domově důchodců otevřou ten erotický masážní salon. Nepovídejte! - A budou mít na to chlapi peníze? Určitě. Bude to ten second hand.

majdy

Z BUCOUCNOSTI...
Jedu domů vlakem z práce, je mi 73 let (o řidičák jsem již přišel jako zdravotně nezpůsobilý). Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s berlemi, vystupuji. Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko. To pravé mně vypíchl 70-ti letý oční chirurg při odstraňování šedého zákalu, když se mu třásly ruce, protože měl Alzheimera. Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku. Nádražní halu hlídá poloslepý policista podpírán dvěma hluchými kolegy. Vycházím ven a jdu na tramvaj, řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, protože trpí ztrátou paměti. Vystupuji a mám hlad, v restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří dostat kuchaře z kómatu. Objednávám si pivo, kterého číšník kvůli třesu rukou půlku vylije, než dojde k mému stolu. Chci zaplatit, ale číšník nerozezná stovku od tisícovky! Jdu domů, tam se mě ptají mé děti ve věku 48 a 50 let, jestli bych jim nemohl najít nějakou práci? Ne, děti moje, na to jste ještě příliš mladí. Večer jdu do Národního divadla na Labutí jezero. Představení je hned v prvním dějství zrušeno, protože 68-mi letá baletka, představitelka hlavní role, padá a láme si krček kyčelního kloubu. Vracím se domů. Odložím obě protézy. Pustím televizi a sleduji celostátní oslavy narozenin prezidenta Kalouska, který se k naší radosti v plné síle, zdraví a svěžesti dožívá 120 let.

jirina57