Povídá jeden starý pán druhému na lavičce v parku:
Tak já ti teda nevím, ten život je ale prevít. Samá otrava!
Narození!
Ještě, že nevím, co to bylo, prý jsem řval, jako kdyby mě na nože brali!
Dětství!
Furt, to nesmíš, to musíš, to můžeš!
Školy!
Samé učení, mučení!
Práce!
Do práce, makej, z práce!
Do práce, makej, z práce!
Manželství!
Taky, samá povinnost, to nesmíš, to můžeš.
Nemoci!
Achichouvej!
Stáří!
Škoda mluvit!
Smrt!
To nikdo neví, co to je. Tak, to bude asi něco podobného jako narození, ale bez toho ostatního.
PeopleSTAR (0 hodnocení)