Známe se my vůbec? Svoji podobu, hlas, svoje myšlení a projev? I když se vidíme v zrcadle, slyšíme, když mluvíme, tak se téměř nepoznáváme na fotografii a ze záznamu slyšíme cizí hlas. A udiveně se pak ptáme sami sebe: toto že jsme my?
"Proč jsi vlastně zrušila své zasnoubení s Karlem?" táže se přítelkyně slečny Jarmilky. "Oklamal mne," vzdychne kamarádka, "když říkal, že je odborníkem na játra a ledviny, myslela jsem si, že je chirurg..., a on zatím pracuje na jatkách."
Že na to ještě nepřišli(ly)! Kdo? No ti(ty), co pořád brečí, že nemají sex a smějí se těm, kteří již na to tak nestačí. A na co nepřišli(ly)? Že existují prostředky nejen na podporu těchto funkcí a potřeb, ale i na jejich utlumení.
Rychlík najednou sjede z kolejí, vjede do pole a pak se vrátí na koleje. Průvodčí volá na strojvedoucího: "Člověče, co blbnete?" "No jedu a na kolejích leží Jarda Pech, tak co byste dělal vy?" Průvodčí: "No asi bych ho přejel." Strojvedoucí: "No to jsem chtěl, ale utekl do pole."