"Je ti něco?" ptá se starostlivě otec syna, který sedí celý zoufalý nad úlohou z matematiky. "Chybí ti něco?" "Ale, hledám společného jmenovatele!" "Ne! Když jsem já chodil do školy, tak jsme ho už také hledali. To přece není možné, že by ho za ta léta už nebyli našli!"
Na rodičovském sdružení říká matka učiteli: "Náš synek je na domlouvání hrozně citlivý. Proto stačí, pane učiteli, když mu bez domlouvání raději nějakou vrazíte."
Učitel ve třídě vysvětluje pojem odpovědnosti a po výkladu mají žáci uvést příklady. Jeden z vyvolaných: "Když si odříznu od kalhot všechny knoflíky, až na jeden, tak ten poslední knoflík nese celou odpovědnost ...."
"Prosím, pane učiteli, venku je takový náledí, že když uděláte dva kroky, tak tři jedete zpátky!" "Aha!.... a jakpak jsi došel do školy?" "No, já jsem se otočil a šel domů!"
"Jak je to možné Jaroušku, že při zkoušení vždycky dostaneš špatnou známku? Rozumíš vůbec tomu, na co se tě učitel ptá?" "Tomu všemu dobře rozumím, tati, ale učitel mně nikdy nerozumí, když mu odpovídám!"
Dopis otci, jenž se ptá, proč jeho syn neudělal zkoušku: "Váš syn dostal devatenáct bodů ze sta. Zajímá-li vás to, mohu ještě dodat, že šimpanz, podrobený stejnému testu, dosáhl čtyřiadvaceti bodů."