Přiběhne Kohn za Roubíčkem a volá už ve dveřích: ,,Kohne, tvoje čtrnáctiletá dcera v parku kojí!" Na to Roubíček s bohorovným klidem odpoví: ,,A proč by nekojila, když má čas a mléko?"
,,Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství? Heleďte, já jim přeju od srdce co i oni mi přejou.",,No prosím Kohn, už zase začínaj."
Steigermark a Kohn jsou na lovu. ,,Dávej pozor Steigermark, vždyť jsi mi zrovna zastřelil ženu." ,,Promiň, to jsem nechtěl, ale to bude tím, že stála tak blízko té mojí."
Přijde takhle Kohn jednou domů dřív a chytne v posteli ženu se svým přítelem Steinem. Smutně se na něj podívá a říká: ,,Teda Stein, tomu nerozumím. Já musím, ale kdo jich nutí, to nechápu."
Kohn navštíví Roubíčka a zastihne ho, jak seškrabává omítku ze zdi do papírového pytlíku. ,,Copak to vyváděj," diví se Kohn, ,,snad nemalujou?",,Kdepak, stěhuju se."
Kohn s Roubíčkem ve vězení. Kohn sedí na pryčně, Roubíček přechází po cele.. Kohn nevrle povídá: ,,Roubíček, jestli si myslej, že když choděj, že neseděj, tak se sakra mejlej."