Židovské vtipy

Khon na smrtelné posteli nařídil, aby mu poslali pro kněze. Ten se samozřejmě divil a myslel si, že se Khon na poslední chvíli rozhodl dát se na víru pravou. A tak rychle pospíchal k umírajícímu. Ten mu dlouze diktoval testament, ale o nějakém přestupování na víru nepadlo ani slovo.
Kněz začal být hodně netrpělivý a nakonec mu to nedalo a zeptal se: „Ale pročpak jste si, pane Khon, nezavolal vašeho rabína?”
Khon slabým hlasem odpověděl: „Oni se snad zbláznili, ne? Při mé nakažlivé chorobě?!”

Bonny

„Abraháme, už před dvěma hodinami jsi odešel odnést smetí, jak to, že se vracíš až teď?”
„Promiň, Sáro, za zpoždění, ale usmlouval jsem za to docela dobrou cenu.”

Bonny

Teiteles přišel za rabínem, aby se vyznal ze svých hříchů, ale tolik se styděl, že na úvod rabínovi řekl: „Rebe, já tu nejsem za sebe, nýbrž - za svého přítele.”
„A jakých hříchů se tvůj přítel dopustil?”
„Často bral jméno boží nadarmo, choval nečisté myšlenky k ženě svého souseda...”
„Zadrž,” přerušil Teitelese rabín, „připadá mi, že tvůj přítel je pošetilý. Mohl přijít klidně sám, říct, že za přítele je tu on a ušetřit ti tvé rozpaky.”

Bonny

Na nádraží potká Goldberg Ginsberga: „Kouknou, Ginsberg, často jich vídám v klubu a synagóze a oni se mě nikdy nezeptaj, jak mi jdou kšefty.”
Ginsberg chvilku přemítá a pak se zeptá: „No, Goldberg, a jak jim teda jdou kšefty?”
„Ani se neptaj,” odvětí Goldberg.

Bonny

Katolík, protestant, muslim a žid spolu při večeři diskutují.
Katolík: "Mám takové jmění, že se chystám koupit Citibank!"
Protestant: "Já jsem tak bohatý, že si koupím General Motors!"
Muslim: "Já jsem pohádkově bohatý princ a hodlám koupit Microsoft!"
Potom se všichni obrátí na žida.
Ten si míchá kafe, potom opatrně položí lžičku na stůl, upije trochu, podívá se na všechny a ledabyle prohodí: "Pánové, ale já nic z toho neprodávám!"

Bonny

Mladý Žid si přisedne v rychlíku ke staršímu pánovi, rovněž Židovi, a po několika minutách jízdy se ho zeptá: „Řeknou mi, prosím, kolik je hodin?”
Starší Žid mlčí a neodpovídá, tak si mladší pomyslí: „Zřejmě cizinec.”
Zopakuje svou otázku německy, anglicky, francouzsky a v jidiš. Ale starší Žid na nic nereaguje. Těsně před cílovou stanicí vstoupí do vagónu průvodčí a oznámí: „Blíží se konečná, budeme vystupovat.”
Starší Žid povídá: „Děkuji, pane průvodčí.”
Mladý se na něj rozhořčeně obrátí: „Se mnou, člověkem stejné víry nekomunikujou a s průvodčím ano?”
Starší Žid klidně odpoví: „Podívají, mladý muži. Vy jste se mě zeptal, kolik je hodin. Kdybych vám odpověděl, zeptal byste se mě, kam jedu. Oba víme, kde tento vlak končí, tak byste to hned uhodl. A určitě byste se chtěl u mě ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, že mám doma hezkou dceru, určitě byste si s ní chtěl něco začít. A uznají sám - můžu já dát svou jedinou dceru Židovi, který nemá své vlastní hodinky?”

Bonny

Kohn navštíví Roubíčka a zastihne ho, jak seškrabává omítku ze zdi do papírového pytlíku.
„Copak to vyváděj,” diví se Kohn, „snad nemalujou?”
„Kdepak! Stěhuju se.”

Bonny

Kohn je členem pohřebního bratrstva. Jednou jde taková typická řeč.
„Já bych chtěl být pohřben vedle Alberta Einsteina,” praví Chajim Jankel.
„To já,” osmělí se Hyman Rose, „já bych chtěl ležet vedle Igora Stravinského.”
Kohn cítí na sobě pohledy ostatních: „Já bych chtěl ležet vedle Meryl Streepové.”
Ostatní se jen chechtají: „Voni jsou ale chóchem, Kohn! Maryl Streepová ještě žije!”
Kohn na to: „Právě proto!”

Bonny

Na pohřbu bohatého Loewensteina pláče jeden ze smutečních hostů mnohem usedavěji než ostatní. Dojatý rabín mu poklepe na rameno a praví: „Je mi vás opravdu líto. Patříte do příbuzenstva?”
„Právě, že ne,” odpovídá muž, „proto tak pláču.”

Bonny