Vtipy
Na pánské toaletě v Brně stojí tři muži u pisoáru...
První dokončí své dílo a jde si umýt ruce.
Na osušení rukou použije papírové utěrky, spotřebuje jich asi deset dokud z
rukou neutře poslední kapičku vody.
Otočí se k ostatním a říká: "My co pracujeme u Philipsu jsme vedeni k tomu,
abychom všechno dělali extrémně dokonale."
Druhý také skončil a umyje si ruce, utře si je však pouze do jedné papírové
utěrky, využívajíc každý milimetr čtvereční volné plochy.
Otočí se povídá: "My ze Siemensu jsme vedeni k tomu, abychom všechno dělali
nejen extrémně dokonale, ale i extrémně efektivně."
Třetí skončí svou práci a odchází... Cestou ke dveřím přes rameno prohodí:
"My, borci z Moravy, si nechčijem na ruky."
První dokončí své dílo a jde si umýt ruce.
Na osušení rukou použije papírové utěrky, spotřebuje jich asi deset dokud z
rukou neutře poslední kapičku vody.
Otočí se k ostatním a říká: "My co pracujeme u Philipsu jsme vedeni k tomu,
abychom všechno dělali extrémně dokonale."
Druhý také skončil a umyje si ruce, utře si je však pouze do jedné papírové
utěrky, využívajíc každý milimetr čtvereční volné plochy.
Otočí se povídá: "My ze Siemensu jsme vedeni k tomu, abychom všechno dělali
nejen extrémně dokonale, ale i extrémně efektivně."
Třetí skončí svou práci a odchází... Cestou ke dveřím přes rameno prohodí:
"My, borci z Moravy, si nechčijem na ruky."
Muzikanti měli nějakou akci.
Jeden z muzikantů, Pepa si donesl na svačinu jelítko.
Kolegové se smluvili, že mu část obsahu jelita vymačkají a nahradí jej hovnem.
Krásně jelítko napěchovali a vytvarovali,zašpejlovali a čekali na pauzu.
O pauze všichni plnou hubou žrali guláš, akorát Pepa nic.
Tak Pepu popichujou,a proč prý nic nejí. ,,Ty sis snad k jídlu nic nepřines?
Ale jo,povídá Pepa.Donesl jsem si jelítko,dal jsem si ho ohřát do toho vašeho guláše a ono se mi rozvařilo...... "
Jeden z muzikantů, Pepa si donesl na svačinu jelítko.
Kolegové se smluvili, že mu část obsahu jelita vymačkají a nahradí jej hovnem.
Krásně jelítko napěchovali a vytvarovali,zašpejlovali a čekali na pauzu.
O pauze všichni plnou hubou žrali guláš, akorát Pepa nic.
Tak Pepu popichujou,a proč prý nic nejí. ,,Ty sis snad k jídlu nic nepřines?
Ale jo,povídá Pepa.Donesl jsem si jelítko,dal jsem si ho ohřát do toho vašeho guláše a ono se mi rozvařilo...... "
Kosmonaut obletí kus vesmíru a po určité době se zase vrátí na Zemi. Je ale velmi udiven, že tu nic nepoznává. Potká jednoho člověka, který je mu sice velmi podobný, ale něčím se i od něho odlišuje, a ptá se ho:
Jsem tady na Zemi?
Ten mu sice příliš nerozuměl, ale částečně ano, proto odpověděl, že ano.
Kosmonaut mu zase povídá, že přiletěl z vesmíru a ukazuje na svoji loď.
Ten se chytne za hlavu a utíká pryč, volaje:
Mimozemšťan, zachraň se kdo můžeš.
A hned se sjížní spousta lidí ve zvláštních dopravních prostředcích, protože raketa byla somozřejmě sledována a nebohého zemšťana-mimozemšťana fotografují a filmují.
Jeden z nich si dodá odvahy, přistoupí k němu a ptá se ho:
Odkud jste přiletěl? A pohyby rukou ukazuje, nač se táže.
Já jsem v roce 2070 odletěl ze Země a zase se vrátil zpět.
Cože, tak vy jste člověk pozemský z 21. století? My nyní žijeme v roce 2458. Tak to jste tedy unikátní historická vzácnost, jediný žijící člověk, který se narodil v 21. století.
V tu chvíli se ale kosmonaut probudí ve své kosmické lodí, mířící ke hvězdám, a oddychne si.
No to jsem rád, že nejsem na Zemi, tam bych byl živou mumií, stal bych se vědeckým exponátem a skončil v muzeu vycpaných figurín.
Jsem tady na Zemi?
Ten mu sice příliš nerozuměl, ale částečně ano, proto odpověděl, že ano.
Kosmonaut mu zase povídá, že přiletěl z vesmíru a ukazuje na svoji loď.
Ten se chytne za hlavu a utíká pryč, volaje:
Mimozemšťan, zachraň se kdo můžeš.
A hned se sjížní spousta lidí ve zvláštních dopravních prostředcích, protože raketa byla somozřejmě sledována a nebohého zemšťana-mimozemšťana fotografují a filmují.
Jeden z nich si dodá odvahy, přistoupí k němu a ptá se ho:
Odkud jste přiletěl? A pohyby rukou ukazuje, nač se táže.
Já jsem v roce 2070 odletěl ze Země a zase se vrátil zpět.
Cože, tak vy jste člověk pozemský z 21. století? My nyní žijeme v roce 2458. Tak to jste tedy unikátní historická vzácnost, jediný žijící člověk, který se narodil v 21. století.
V tu chvíli se ale kosmonaut probudí ve své kosmické lodí, mířící ke hvězdám, a oddychne si.
No to jsem rád, že nejsem na Zemi, tam bych byl živou mumií, stal bych se vědeckým exponátem a skončil v muzeu vycpaných figurín.
Muž je na smrtelné posteli.
Chraplavým hlasem říká - "Nadešla moje hodinka. Musím se ti s něčím přiznat."
"Ne,nevysiluj se, jsi příliš zesláblý".
- "Ne, musím to udělat, abych mohl klidně zemřít..
Chci se ti přiznat, že jsem tě podváděl s tvojí sestrou, tvojí matkou i s tvými nejlepšími kamarádkami" přiznává se manžel.
Manželka na to: " Vždyť já vím. Proto jsem tě přece otrávila"..
Chraplavým hlasem říká - "Nadešla moje hodinka. Musím se ti s něčím přiznat."
"Ne,nevysiluj se, jsi příliš zesláblý".
- "Ne, musím to udělat, abych mohl klidně zemřít..
Chci se ti přiznat, že jsem tě podváděl s tvojí sestrou, tvojí matkou i s tvými nejlepšími kamarádkami" přiznává se manžel.
Manželka na to: " Vždyť já vím. Proto jsem tě přece otrávila"..
Spisovatel a reportér z Prahy přijede na Hanou a chce se dovědět něco o kultuře zdejšího obyvatelstva. V jedné obci proto klade kolemjdoucím občanům průzkumné otázky tohoto druhu.
Zastaví jednoho pána a ptá se ho:
Dobrý den, já jsem reportér z Prahy a chtěl bych napsat něco o životě lidí na Hané. Mohl bych se vás na něco zeptat?
Tož možete.
Co podle vás charakterizuje občana Hané?
Tož, Hanák je velké panák, zvolna vekračoje a jedno noho drohó postrkoje.
Děkuji.
Zastaví druhého a ptá se ho, s podobným zdůvodněním své aktivity:
Dobrý den, hanáčtina je velmi svérázné nářečí, zajímalo by mne, jak třeba řeknete:
Stříbrnou lunu zahalil černočerný mrak.
Bela tma jak v riti.
Zastaví jednoho pána a ptá se ho:
Dobrý den, já jsem reportér z Prahy a chtěl bych napsat něco o životě lidí na Hané. Mohl bych se vás na něco zeptat?
Tož možete.
Co podle vás charakterizuje občana Hané?
Tož, Hanák je velké panák, zvolna vekračoje a jedno noho drohó postrkoje.
Děkuji.
Zastaví druhého a ptá se ho, s podobným zdůvodněním své aktivity:
Dobrý den, hanáčtina je velmi svérázné nářečí, zajímalo by mne, jak třeba řeknete:
Stříbrnou lunu zahalil černočerný mrak.
Bela tma jak v riti.
S Honzou delší dobu nic nebylo a tak do něj Karel nalil tři pořádné frťany skotské bez kocky a vyslechl si to:
Honza: "Začal jsem podezírat manželku, že mně podvádí. Věděl jsem vždycky, že je to mrcha..."
Karel se účastně podíval Honzovi do očí a pak hned uhnul.
"Tak jsem nafingoval služební cestu a místo odjezdu na služebku jsem se schoval ve skříni u nás v ložnici."
Karel ani nedýchal...
"Netrvalo dlouho, před barákem zastavilo sportovní fáro a za chvilku už slyším líbání a tak, dyť to znáš, Kájo..."
Karel s vyvalenýma očima jen přikývl.
Honza pokračoval ve zpovědi: "Vykouknu škvírkou mezi dveřmi a v tom jsem ho uviděl. Takových metr devadesát, samej sval, samá šlacha, fakt udělanej borec i podle našich, chlapskejch měřítek, ty vole, to byla hadice..."
Karel jen polkl...
.
"Pak jsem se podíval na moji starou: svěšený kozy, těžký špeky na břiše, nekonečně povadlej zadek... No ty vole...
...jak já se za ni styděl..."
Honza: "Začal jsem podezírat manželku, že mně podvádí. Věděl jsem vždycky, že je to mrcha..."
Karel se účastně podíval Honzovi do očí a pak hned uhnul.
"Tak jsem nafingoval služební cestu a místo odjezdu na služebku jsem se schoval ve skříni u nás v ložnici."
Karel ani nedýchal...
"Netrvalo dlouho, před barákem zastavilo sportovní fáro a za chvilku už slyším líbání a tak, dyť to znáš, Kájo..."
Karel s vyvalenýma očima jen přikývl.
Honza pokračoval ve zpovědi: "Vykouknu škvírkou mezi dveřmi a v tom jsem ho uviděl. Takových metr devadesát, samej sval, samá šlacha, fakt udělanej borec i podle našich, chlapskejch měřítek, ty vole, to byla hadice..."
Karel jen polkl...
.
"Pak jsem se podíval na moji starou: svěšený kozy, těžký špeky na břiše, nekonečně povadlej zadek... No ty vole...
...jak já se za ni styděl..."
Vejde pekelně tlustá machna do obchodu s módním zbožím a řízně veřejně ohlašuje:
"Ráda bych viděla nějaké plavky, co by mi byly."
Prodavačka na to po vyhodnocení situace: "Tak to já taky..."
"Ráda bych viděla nějaké plavky, co by mi byly."
Prodavačka na to po vyhodnocení situace: "Tak to já taky..."
Manželka: "Víš co bych si přála k narozkám, Honzane?"
Honzík: "Povídej, drahá a nebuď zbytečně skromná..."
Manželka: "Chtěla bych něco, co udělá z 0 na 100, do 4 vteřin..."
Honza se usměje a předá manželce krásný a stuhou převázaný balíček se slovy:
"Miláčku, ...tvoje osobní digitální váha..."
Honzík: "Povídej, drahá a nebuď zbytečně skromná..."
Manželka: "Chtěla bych něco, co udělá z 0 na 100, do 4 vteřin..."
Honza se usměje a předá manželce krásný a stuhou převázaný balíček se slovy:
"Miláčku, ...tvoje osobní digitální váha..."
Zajímavosti
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva