Vtipy
Malíř se chlubí na své velké výstavě před návštěvníky:
Toto vše, co tu vidíte, je jen z mé hlavy, z mé tvůrčí fantazie a invence. Nic cizího v tom nenajdete.
Jeden z návštěvníků mu na to odpověděl:
Člověk by si neměl myslet, že je geniální, ono mu dá moc a moc práce, aby dokázal, že je vůbec normální.
Toto vše, co tu vidíte, je jen z mé hlavy, z mé tvůrčí fantazie a invence. Nic cizího v tom nenajdete.
Jeden z návštěvníků mu na to odpověděl:
Člověk by si neměl myslet, že je geniální, ono mu dá moc a moc práce, aby dokázal, že je vůbec normální.
Americký námořník prochází jedoucím vlakem a marně hledá volné místo. Sotva stojí na nohou a ještě včera mu šlo o život. Potřeboval by se někam schoulit a prospat se.
Pouze v jednom kupé zahlédne dobře oblečenou, důležitě se tvářící paničku, která má na sedadle vedle sebe položeného malého pudlíka.
Námořník se dámy zeptá: "Madam, mohl bych se posadit na toto místo?“
Francouzka na námořníka ani nepohlédne, jen pokrčí nos, sešpulí rty a pisklavým hlasem pronese: "Vy Američani jste tak nevychovaní. To sedadlo přece patří mé malé Fenince.“
Mariňák se zatváří zklamaně, ale přesto projde celý vlak ještě jednou. Opět marně. Vrátí se tedy do kupé s Francouzkou a jejím psíkem a otáže se znovu: „Madam, nezlobte se, potřeboval bych se posadit. Mám za sebou mnoho perných dní a ještě dlouhou cestu a opravdu jsem velmi unavený.“
Dáma pronese již důrazněji: „Nejenže jste vy Američané nevychovaní, vy jste také nesmírně arogantní!“
Po této odpovědi Američan popadne pudla a vyhodí jej otevřeným oknem ven.
Madam začne ječet: „Co si to dovolujete, vy násilníku! Okamžitě zachraňte mou Feninku, nebo na vás zavolám průvodčího! Já vás předám policii, dostanete trest smrti!“
Jakmile se dáma konečně zalkla svými kydy, ozve se anglický lord sedící v rohu kupé a distingovaně mariňákovi říká: „Pane, vy Američani máte sklon dělat věci naprosto opačně. Nejenže držíte vidličku v jiné ruce a jezdíte po nesprávné straně silnice, ale teď jste dokonce vyhodil z vlaku...
...nesprávnou čubku.“
Pouze v jednom kupé zahlédne dobře oblečenou, důležitě se tvářící paničku, která má na sedadle vedle sebe položeného malého pudlíka.
Námořník se dámy zeptá: "Madam, mohl bych se posadit na toto místo?“
Francouzka na námořníka ani nepohlédne, jen pokrčí nos, sešpulí rty a pisklavým hlasem pronese: "Vy Američani jste tak nevychovaní. To sedadlo přece patří mé malé Fenince.“
Mariňák se zatváří zklamaně, ale přesto projde celý vlak ještě jednou. Opět marně. Vrátí se tedy do kupé s Francouzkou a jejím psíkem a otáže se znovu: „Madam, nezlobte se, potřeboval bych se posadit. Mám za sebou mnoho perných dní a ještě dlouhou cestu a opravdu jsem velmi unavený.“
Dáma pronese již důrazněji: „Nejenže jste vy Američané nevychovaní, vy jste také nesmírně arogantní!“
Po této odpovědi Američan popadne pudla a vyhodí jej otevřeným oknem ven.
Madam začne ječet: „Co si to dovolujete, vy násilníku! Okamžitě zachraňte mou Feninku, nebo na vás zavolám průvodčího! Já vás předám policii, dostanete trest smrti!“
Jakmile se dáma konečně zalkla svými kydy, ozve se anglický lord sedící v rohu kupé a distingovaně mariňákovi říká: „Pane, vy Američani máte sklon dělat věci naprosto opačně. Nejenže držíte vidličku v jiné ruce a jezdíte po nesprávné straně silnice, ale teď jste dokonce vyhodil z vlaku...
...nesprávnou čubku.“
Měl boty s hluboce prořezávanou podrážkou a do něčeho šlápl.
Přitom ale měl před sebou mnohakilometrovou cestu autobusem.
Zděšen tak, otíral botu o trávník, jak jen mohl, vyškrabával výřezy v podrážce, ale marně.
Musel tak nastoupit do autobusu, další mu jel až za několik hodin. Stejně by se toho úplně nezbavil, a tak se musel smířit se svým osudem. Sedl si dozadu, neboť autobus byl ještě prázdný, a začal trpět.
Bus se zaplnil cestujícími a rozjel.
Ale co to, co se to tu šíří za libou vůni? Lidé se ohlížejí jeden na druhého, až se kdosi ozval: tady je cítit h...o! A skutečně!
Nakonec se všichni otočili na pána vzadu v podezření, že to on.
Ten nevěděl co s nohama, rukama a upřeně hleděl do okna.
Co teď, přede mnou 150 kilometrů, jak já to přežiju?
Ale paní, co seděla vedle něho, ho uklidňovala:
To je přece lidské, na příští zastávce si vystoupíte a vyhledáte nejbližší toaletu.
Přitom ale měl před sebou mnohakilometrovou cestu autobusem.
Zděšen tak, otíral botu o trávník, jak jen mohl, vyškrabával výřezy v podrážce, ale marně.
Musel tak nastoupit do autobusu, další mu jel až za několik hodin. Stejně by se toho úplně nezbavil, a tak se musel smířit se svým osudem. Sedl si dozadu, neboť autobus byl ještě prázdný, a začal trpět.
Bus se zaplnil cestujícími a rozjel.
Ale co to, co se to tu šíří za libou vůni? Lidé se ohlížejí jeden na druhého, až se kdosi ozval: tady je cítit h...o! A skutečně!
Nakonec se všichni otočili na pána vzadu v podezření, že to on.
Ten nevěděl co s nohama, rukama a upřeně hleděl do okna.
Co teď, přede mnou 150 kilometrů, jak já to přežiju?
Ale paní, co seděla vedle něho, ho uklidňovala:
To je přece lidské, na příští zastávce si vystoupíte a vyhledáte nejbližší toaletu.
Filosofují dva na téma "jak nám ten život rychle utíká".
Víte, pane kolego, běží nám tak rychle proto, že minimálně třetinu dne prospíme, a den má proto maximálně jen 16 hodin. Kdybychom nespali, utíkal by pomaleji.
No, to je ale výborný nápad, odpoví mu ten druhý.
Pokud nebudeme spát, uteče nám ale mnohem, mnohem rychleji.
Víte, pane kolego, běží nám tak rychle proto, že minimálně třetinu dne prospíme, a den má proto maximálně jen 16 hodin. Kdybychom nespali, utíkal by pomaleji.
No, to je ale výborný nápad, odpoví mu ten druhý.
Pokud nebudeme spát, uteče nám ale mnohem, mnohem rychleji.
Mladičká novicka přijde do kláštera a matka představená ji provádí, vše ji ukazuje a vysvětluje, především v návaznosti na pevný denní řád:
"Vstáváme s ranním kuropěním a uklekáme k modlitbám."
Novicka jen tak mimochodem utrousí: "Špica."
"Snídáme vždy společně hodinu po rozednění, již umyté a ustrojené k denním povinnostem."
"Špica."
Matka představená už byla lehce podrážděná, přesto to ve své otázce nedala znát: "A umíte, dcero, i nějaké jiné, slovo, než je ´špica´?"
Novicka přestala žvýkat žvejdu a téměř okamžitě řekla: "Jo, třebas: ´soulož´..."
Matka představená je trošku zmatená, a ptá se novicky: "A co to je?"
"Špica..."
"Vstáváme s ranním kuropěním a uklekáme k modlitbám."
Novicka jen tak mimochodem utrousí: "Špica."
"Snídáme vždy společně hodinu po rozednění, již umyté a ustrojené k denním povinnostem."
"Špica."
Matka představená už byla lehce podrážděná, přesto to ve své otázce nedala znát: "A umíte, dcero, i nějaké jiné, slovo, než je ´špica´?"
Novicka přestala žvýkat žvejdu a téměř okamžitě řekla: "Jo, třebas: ´soulož´..."
Matka představená je trošku zmatená, a ptá se novicky: "A co to je?"
"Špica..."
Přijde jeptiška do malého krámku s potravinami a vybafne na prodavače: "Láhev rumu." Prodavač ji vezme z regálu, zabalí a když ji podává přes pult, nedá mu to, aby se nezeptal: - "Já myslel, že jeptišky nepijou." - "Víte, matka představená mívá občas zácpu a rum jí na to pomáhá." Prodavač pokývá hlavou. Večer zavře krám a jde parkem domů. Na jedné lavičce uvidí totálně ožralou jeptišku s prázdnou flaškou od rumu v ruce. - "Říkala jste, že to je projímadlo pro matku představenou," řekne jí vyčítavě. "Taky že jo. Se posere, až mě takhle uvidí!"
"Honzo, ty ses musel zbláznit," pronesl štajgr Jarda, hned, jakmile si jeho pracovní parta sedla v hospodě ke stolu a všichni si objednali jako obvykle pivo, jen Honza si dá šumivý sekt, a rovnou celou láhev a k tomu jako obvykle, ...tradiční skleněný půllitr...
Ostatní se na Honzu dívali, jako kdyby zde právě přistáli mimozemšťani...
Nikdo ani nedutl, dokud Honza konečně nepromluvil: "Slavím svatbu pánové. Svatbu!!!"
Vesměs jen ostatní pootevřeli huby, svatbu ještě neslavil nikdo z nich...
A tak Honza vysvětlil: "Moc nečumte, a netlemte se, pitomci. Bůh Všemohoucí si dnes dopoledne...
...vzal moji tchýni..."
Ostatní se na Honzu dívali, jako kdyby zde právě přistáli mimozemšťani...
Nikdo ani nedutl, dokud Honza konečně nepromluvil: "Slavím svatbu pánové. Svatbu!!!"
Vesměs jen ostatní pootevřeli huby, svatbu ještě neslavil nikdo z nich...
A tak Honza vysvětlil: "Moc nečumte, a netlemte se, pitomci. Bůh Všemohoucí si dnes dopoledne...
...vzal moji tchýni..."
Výběrové řízení
A tak to chodí. Bingo!
Výběrové řízení:
Tři podnikatelé se přihlásí na opravu plotu kolem ministerstva
financí.
Slovák vezme pásmo, změří délku plotu, všechno načrtne na papír, něco
spočítá a praví: "Spravím to za 350.000Kč, to je 200.000,- materiál,
100.000,- pro zaměstnance a 50.000,- je marže firmy"...
Ukrajinec vezme palici, něco poměří, něco nakreslí, něco vypočítá.... "My to
spravíme za 250.000,-Kč to je 150.000,- za materiál, 50.000,- za práci a
50.000,- marže firmy..
Čech se neobtěžuje žádným měřením, žádný nákres ani výpočty, přistoupí k
úředníkovi a pošeptá mu: "Za 2.250.000 Kč to udělám...."
Ministerský úředník na to: "Jak jste došel k tak vysoké sumě???"
Čech: "Milion tobě, milion mně a za 250.000,- to objednáme u
toho Ukrajince!"
"Výběrové řízení jste vyhrál - je to vaše...!!"
A tak to chodí. Bingo!
Výběrové řízení:
Tři podnikatelé se přihlásí na opravu plotu kolem ministerstva
financí.
Slovák vezme pásmo, změří délku plotu, všechno načrtne na papír, něco
spočítá a praví: "Spravím to za 350.000Kč, to je 200.000,- materiál,
100.000,- pro zaměstnance a 50.000,- je marže firmy"...
Ukrajinec vezme palici, něco poměří, něco nakreslí, něco vypočítá.... "My to
spravíme za 250.000,-Kč to je 150.000,- za materiál, 50.000,- za práci a
50.000,- marže firmy..
Čech se neobtěžuje žádným měřením, žádný nákres ani výpočty, přistoupí k
úředníkovi a pošeptá mu: "Za 2.250.000 Kč to udělám...."
Ministerský úředník na to: "Jak jste došel k tak vysoké sumě???"
Čech: "Milion tobě, milion mně a za 250.000,- to objednáme u
toho Ukrajince!"
"Výběrové řízení jste vyhrál - je to vaše...!!"
Zajímavosti
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva