Černý humor

Potkají se po letech dvě starší dámy, a ta jedna povídá:
Ahój, já jsem tě skoro vůbec nepoznala, ta příroda je ale ...
Ta druhá jí odpoví:
Já tebe už vůbec ne, co ta plastika a kosmetika dokáže, to je ale ...

Litarts

V autobusu plném cestujících.
Všichni mají před sebou mobil, telefonují, surfují po internetu nebo hrají hru, jen jeden pán vzadu ne.
Náhle se ozve: "crrrrrrrrr", nó, jsem v autobuse, brzy budu na místě.
Odjinud se zase ozve: "čimčarará", anó, no už jedu autobusem, tak asi za půl hodinky.
A potom další: "bubububu", čau, hele už su na cestě, ještě chvilku vydrž.
A ještě: "pipipipipi", ahoj, už jedu kočičko, těším se na tebe.
Tak se jich vystřídá ještě několik, načež se ozve i ten pán vzadu bez mobilu:
Tak jsem asi sedl do nesprávného autobusu, vezoucího pacienty do psychiatrické léčebny. Všichni se na něho nechápavě ohlédnou a jeden praví:
Vy nemáte mobil? Tak to tam jedete správně.

Litarts

Leží tchyně na smrtelné posteli, dívá se ven oknem a říká zeťákovi: "Podívej-se Honzi, jak je venku hezky, jak nádherně svítí sluníčko. Jednomu se ani umřít nechce..."
Zeť přiběhne k oknu, zatáhne závěsy a říká: "Maminko, nenechte se rozptylovat a soustřeďte se!"

jirina57

Měj rozum, radí mu kdosi.
Rozum? Co to je, kde se to dá koupit a co to stojí?
A chodec neodtrhává oči od svého mobilu.
Zadává na internetu výraz "rozum", kde se prodává a zač.
Měj rozum, opakuje se varování.
Rozum? Ale to se nikde neprodává?
Měj rozum, ozve se potřetí.
Aha, to bude asi nedostatkové zboží a všude vyprodáno.
Náhle zakopne o kámen, spadne na zem, rozbije si nos, zlomí ruku a mobil na kusy.
Měj rozum, říkal mu jeho vlastní rozum.

Litarts

Čerstvý prvňáček Pepíček stojí o velké školní přestávce na učitelském stolku a všem těm přežvykujícím spolužákům, svačícím způsobile v lavicích, oznamuje:

"Moje babička měla dva úplně stejné černé kocourky."

Některé děti přestaly žvýkat a zpozorněly.

"Aby je od sebe rozeznala, tak jednoho pojmenovala Mourek...

...a druhého utopila v řece..."

Seru tu na to

P​rávě jsem se vysprchovala, stála nahá před zrcadlem a stěžovala si manželovi, že mám příliš malá prsa. Místo toho, aby mi jako obvykle řekl, že to není pravda,překvapivě přišel s návrhem. "Pokud chceš, aby se ti zvětšila prsa,vezmi kus toaletního papíru a pár sekund se jím mezi nimi tři." Rozhodnuta zkusit cokoli, utrhla jsem kus toaletního papíru a stoje před zrcadlem, třela jsem se jím mezi prsy... "Jak dlouho to mám dělat?" zeptala jsem se.
"Zvětší se ti během několika let,"odpověděl manžel."
Přestala jsem, "Skutečně si myslíš, že když se budu třít toaletním
papírem mezi prsy, za několik let se mi zvětší?"
Bez zaváhání odpověděl: "Na tvoji pr... to účinkovalo, ne?!"
Manžel je stále naživu a po dlouhodobé terapii snad bude opět schopen chodit.
Zdá se ale, že jíst bude do konce života pomocí slámky.

jirina57

Už spolu beze slova prošli dobrých pět kiláků lesem.

"Už je pátek?" Ptá se najednou Medvídek Pú svých přátel?

Po hodné chvilce ticha odpoví nesměle Prasátko: "Je středa."

Krištůfek Robin se taky chvíli zamyslel, ale nakonec přikývl: "Ano, je to tak, nepochybně, dnes je středa, Pú."

Ostatní zvířátka jen s napětím přihlížela prudkému spádu dění...

Medvídek Pú zauvažuje a po chvilce všem sdělí: "A kurva..."

Seru tu na to

Pepíček si nese domů poznámku za svoji další lež. Je dokonale zklamaný a naštvaný na celý svět, protože fakt nelhal. Ne tentokrát!!!

A rozhodl se zřetelně očistit své jméno. On že nemá 116 mazlíčků? On, který se mazlí odjakživa se zvířátky tak rád...? A Novákové uznala učitelka Tamagoči...?!

Druhého dne jeho paní učitelka nemohla ani uvěřit svým očím, nakonec se na stupínku dokonale složila, když pochopila, na co se to vlastně na fotografii dívá.

Přitom jí Pepča, jako důkaz, vyfotil všechny své mazlíčky do jediného, na jediném místě, které se mu do objektivu vešlo, a to v dokonale čistém akváriu.

Přesně ve stavu, jak nakonec všechna svá koťata a štěňata...

...dokázal do malého prostoru našlapat...

Seru tu na to

Bigótně zbožní pozůstalí ukládají rakev se zesnulým do hrobu. Na víko rakve pak dopadají květiny a první lopatky hlíny. Náhle se však víko otevře, v rakvi se postaví neboštík a zvolá:
Celý život jste věřili na posmrtný život a na zmrtvýchvstání. Vstal jsem proto z mrtvých na důkaz toho, že jste měli pravdu.
Pozůstalí se zděšeně rozprchávají, ale farář za nimi volá:
I vy nevěřící, jen jste svou víru předstírali, nasedl do svého auta a pohřeb opustil.

Litarts