Černý humor

Rozhodne se Ježíš Kristus, že najde svého otce Josefa. Chodí po kraji, až nakonec dojde k malému domku, u kterého stojí postarší muž a hobluje trám. Ježíš se s ním dá do řeči a svěří se mu, že hledá otce.

"Já také před časem ztratil syna,“ odpoví mu muž.

"Můj otec byl tesař,“ řekne Kristus.

"To je zajímavé, já jsem taky tesař,“ odpoví muž.

Stojí tak proti sobě, dívají se jeden druhému do očí, až jim v nich zableskne poznání.

"Otče!“ Zvolá Kristus.

"Ty jsi vyrostl, ...Pinokio!“

Seru tu na to

Měl boty s hluboce prořezávanou podrážkou a do něčeho šlápl.
Přitom ale měl před sebou mnohakilometrovou cestu autobusem.
Zděšen tak, otíral botu o trávník, jak jen mohl, vyškrabával výřezy v podrážce, ale marně.
Musel tak nastoupit do autobusu, další mu jel až za několik hodin. Stejně by se toho úplně nezbavil, a tak se musel smířit se svým osudem. Sedl si dozadu, neboť autobus byl ještě prázdný, a začal trpět.
Bus se zaplnil cestujícími a rozjel.
Ale co to, co se to tu šíří za libou vůni? Lidé se ohlížejí jeden na druhého, až se kdosi ozval: tady je cítit h...o! A skutečně!
Nakonec se všichni otočili na pána vzadu v podezření, že to on.
Ten nevěděl co s nohama, rukama a upřeně hleděl do okna.
Co teď, přede mnou 150 kilometrů, jak já to přežiju?
Ale paní, co seděla vedle něho, ho uklidňovala:
To je přece lidské, na příští zastávce si vystoupíte a vyhledáte nejbližší toaletu.

Litarts

Ve vlaku vedle sebe sedí dvě dívky. Jedna drží v ruce knížku se zažloutlými stránkami a čte básně Erbenovy Kytice. Ta druhá zase "listuje" prstem na monitoru svého mobilu. Ale jen tak znuděně "listuje nahoru a dolů" a u ničeho se déle nezastaví. Ta, co čte Erbenovy básně zase čte a čte a nemůže se od četby odtrhnout.
Ta s mobilem to již nevydržela a ptá se dívky vedle: "tohle tě baví"?
Ta se na ni nechápavě podívá a odpoví: "proč mě rušíte, je to krásná poezie", co čtete vy?".
"Já nic, jen listuji, ale mám iPhone". Co máš ty, jakousi starou knížku? Směšné."

Litarts

Kam jdete s tím zahradním nářadím a s tou kyticí?
Na hřbitov.
Vy jste se snad zbláznila, na to máte ještě čas.

Litarts

Pokud se někdy ztratíte v lese...,

...kompas vám pomůže ztratit se vždy...

...více na sever...

Seru tu na to

Babička přechází vozovku a policista na ni volá:
paní, po přechodu!
Dávno již synáčku, dávno.

Na pomníku velkého antického filosofa Sokrata bylo možné přečíst dva nápisy.
Pod sochou byl na soklu vytesán a pozlacen jeho slavný výrok: "Vím, že nic nevím".
A pod ním pak sprejem připsán výrok: "ale já vím svoje, Franta".

Litarts

Potkají se dva a ten jeden kvílí bolestí, kterou si způsobuje sám tím, že se holí tluče do nohy.
Ten druhý si zase rukou klepe o čelo a udiveně se ho ptá: co blázníš, vždyť tě to musí hrozně bolet.
A sebetrýznitel mu odpovídá: to ano, ale představ si tu slast potom, když to přestává.
Bez bolesti nejsou radosti!

Přijde Pepíček domů ze zvláštní školy a maminka se ho ptá: tak copak vám paní učitelka dnes pěkného povídala?
Plakala.
A proč plakala?
Zpívali jsem.
A co jste zpívali?
Áž nás bůdou mílíóny...

Litarts

Víte kolik lidí zařvalo v Chernobylu?
.
.
.
.
Přece jen dva.
Jeden : Vypni to!
a druhý: Nejde to!!!

JankoN

Honza už to v životě dlouho nedává.

Tak teď stojí na mostě, na krku má provaz, na konci provazu uvázaný balvan.

A jak tak odpočítává od deseti k jedné, zaslechne pořádný rámus.

Řítí se k němu nějaká žena a křičí na něj: "Počkejte, neskákejte, ...počkejte!"

Doběhne až k němu, strčí mu do rukou pytel od brambor a celá udýchaná praví:

"Tu máte, vezměte s sebou koťata."

Seru tu na to