Černý humor

Honza se od svého ošetřujícího lékaře právě dověděl, že to není ani trošku dobré. Má maximálně dva měsíce. Chvilku o tom přemýšlel a pak povídá doktorovi: "Až umřu doktore, tak do úmrtní zprávy napište, že jsem umřel na AIDS."

Doktor na něj vyvalí kukadla. Ale po chvíli to zvládl a odpoví: "Vy ale nemáte AIDS, ...máte zřetelně, s jistotou leukémii, ...tedy ...její agresivní formu, ...bohužel v této fázi neléčitelnou."

Honza na to už o poznání veseleji: "To přece nevadí, mám k tomu tři moc dobré důvody, leukémie jako AIDS, že...? Moje poslední přání, doktore..."

"Uznávám, že agresívní forma rakoviny krve a úplné selhání imunity jsou si velmi podobné. Ale jaké důvody k tomu můžete mít?"

Honza už s přehledem: "Tak za prvé, doktore, takovou nemoc u nás na vsi ještě nikdo a nikdy neměl. Budu hvězda! Za druhé, soused umře strachy, že to má taky, protože mi šoustal ženušku, a to často, co vím. A za třetí, moje předrahá manželička...

...si už do smrti nezašuká..."

Seru tu na to

Bigótní věříci povídá jednomu hříšníkovi:
Miluj bližního svého, jako sebe sama, pravil Ježíš.
To, že pravil?
Jenže já sebe vůbec nemiluji, jak mám milovat tebe?
Bigótní věřící znejistí a odpoví:
Pokud mě nebudeš milovat, jako sebe sama, nevstoupíš do ráje věčného.
Tak dobře, pravil hříšník, a zbil věřícího tak, že ten zůstal ležet na zemi.
No a potom přijela policie, hříšníka sebrali, nasadili mu pouta
a odvezli do ráje.

Litarts

U soudu : Babičko, tak nám povězte, jak se to všechno seběhlo?
Babička : No, jdu takhle parkem, sluníčko krásně svítilo a hřálo, tak
jsem se posadila na lavičku. Po chvilce šel kolem mladík, takový
pohledný, a sedl si ke mně. Po minutě se přisunul blíž a vzal mne kolem
ramen. Žalobce : Bylo vám to nějak nepříjemné ? Babička : Ne,
vzpomínala jsem, jak to bylo krásné, když jsem ještě byla mladá.
Soudce : A co bylo dál? Babička : Potom mi začal jednou rukou rozepínat
halenku a když jsem se nebránila, tak mi druhou začal sunout pod sukni ke
kalhotkám. Když už se mně tam málem dotknul, pustil mne a zakřičel:
"Apríl !" Tak jsem ho zabila, hajzla jednoho!!!

jirina57

Římský císař Caligula promlouvá ke svým nejstatečnějším: "Gladiátoři, dneska budete mít zápas ve vodním pólu. Mužstvo, které vyhraje, dostane svobodu!"

"Velký císaři, náš pane, a jak poznáme soupeře?" ptá se jeden z gladiátorů.

Caligula se na něj hezky usměje a povídá: "Snadno, červené čepičky budou mít...

...krokodýli..."

Seru tu na to

Na hřbitově hrobník kope hrob a nalezené kosti ukládá do uzlíčku.
Lebku potom nezme do ruky a přemýšlí:
"Být či nebýt?"
"Žít či nežít?"
Náhle přijede pohřeb, z auta vystoupí panímáma, jde k hrobníkovi
a pustí se do něho:
Hele, tenhle hrob je náš, ten jste vykopal pro naše ostatky,
vy si pro svoje vykopejte jiný.
Hrobník jí na to odpověděl:
"Být či nežít?"
"Žít či nebýt?"
"Být či žít?"
"Nebýt či nežít?"
"Být a pít."

Litarts

Kolik králíků se vejde do podprsenky?Asi hodně,když se tam vejdou i kozy!

Peter.Melon

JIstá Greta ze Švédska: "Tatííí, kdy už bude ta Amerika?
"Nekecej a pádluj!"

Bororo

Rozhodne se Ježíš Kristus, že najde svého otce Josefa. Chodí po kraji, až nakonec dojde k malému domku, u kterého stojí postarší muž a hobluje trám. Ježíš se s ním dá do řeči a svěří se mu, že hledá otce.

"Já také před časem ztratil syna,“ odpoví mu muž.

"Můj otec byl tesař,“ řekne Kristus.

"To je zajímavé, já jsem taky tesař,“ odpoví muž.

Stojí tak proti sobě, dívají se jeden druhému do očí, až jim v nich zableskne poznání.

"Otče!“ Zvolá Kristus.

"Ty jsi vyrostl, ...Pinokio!“

Seru tu na to

Měl boty s hluboce prořezávanou podrážkou a do něčeho šlápl.
Přitom ale měl před sebou mnohakilometrovou cestu autobusem.
Zděšen tak, otíral botu o trávník, jak jen mohl, vyškrabával výřezy v podrážce, ale marně.
Musel tak nastoupit do autobusu, další mu jel až za několik hodin. Stejně by se toho úplně nezbavil, a tak se musel smířit se svým osudem. Sedl si dozadu, neboť autobus byl ještě prázdný, a začal trpět.
Bus se zaplnil cestujícími a rozjel.
Ale co to, co se to tu šíří za libou vůni? Lidé se ohlížejí jeden na druhého, až se kdosi ozval: tady je cítit h...o! A skutečně!
Nakonec se všichni otočili na pána vzadu v podezření, že to on.
Ten nevěděl co s nohama, rukama a upřeně hleděl do okna.
Co teď, přede mnou 150 kilometrů, jak já to přežiju?
Ale paní, co seděla vedle něho, ho uklidňovala:
To je přece lidské, na příští zastávce si vystoupíte a vyhledáte nejbližší toaletu.

Litarts